GDC - kapitola 106

Kapitola 106 – Nenávist (9)

Lan XiChen: „Jaký dopis?”

Jin GuangYao: „Výhrůžný dopis. V tom dopise se psalo... že to za sedm dní uveřejní světu. Chtěl po mě, abych se buď přiznal a omluvil, nebo... abych čekal na den, kdy zemřu.”

Všichni to chápali. Jin GuangYao samozřejmě nemohl jen tak čekat na smrt. Místo toho, aby mu zničili jméno a aby se na jeho sektu snesl výsměch všech ostatních sekt, udeří jako první. I kdyby ten člověk ty zkazky o Jin GuangYaových minulých skutcích vážně roznesl, po tom obléhání by sekty už neměly energii ho obtěžovat.

Bohužel to celé zničili Wei WuXian a Lan WangJi.

Lan XiChen: „Ale i tak se do toho nemůžeš tak vrhnout a rozhodnout se vraždit! Takhle...”

Jin GuangYao nedal Lan XiChenovi příležitost promluvit v jeho prospěch! „Co jiného jsem mohl dělat? Čekat, až všechno vyjde najevo. Čekat, až se ty zkazky rozletí po městech. Čekat, až se ze mě stane terč posměchu celého kultivačního světa, a pak pokleknout a omluvit se. Žadonit o jejich odpuštění a položit svou tvář k jejich nohám, aby mi ji pošlapali? Bratře! Neexistuje žádná třetí možnost. Buď zemřou oni nebo já.”

Na Lan XiChenově tváři se začal zračit hněv. Odstoupil. „Není to všechno proto... protože jsi udělal ty věci psané v dopise?! Kdybys to nikdy neudělal, jak by někdo mohl najít důkazy, co by proti tobě mohl použít?”

Jin GuangYao: „Bratře, poslouchej mě. Nezapírám, že jsem ty věci udělal...”

Lan XiChen: „Jak bys to mohl zapřít? Jsou na to svědci i důkazy!”

Jin GuangYao: „A tak jsem řekl, že to nezapírám! Ale zabít svého otce, svou ženu, svého syna, svého bratra— kdyby nebylo toho, že jsem neměl žádnou jinou možnost, proč bych to dělal? To na mě vážně nahlížíš jako na takového šílence?!”

Lan XiChenův výraz se tak nějak zklidnil. „Fajn. Zeptám se tě na pár věcí. Můžeš to postupně vysvětlit.”

Lan WangJi: „Bratře!”

Vytasil Bichen. Když Lan XiChen viděl, že se zdálo, jako že Jin GuangYaa co nevidět hned na místě vyřídí, pospíšil si: „Neboj se. Je zraněný a také jsme mu zabavili zbraň. Je ve velké nevýhodě. Jelikož je tu tolik lidí, nemůže nic udělat.”

Na druhou stranu Wei WuXian nakopl Su Sheho, aby mu zabránil v těch jeho úmyslech se potají přesunout.

Lan XiChen: „Jděte se vypořádat s tím támhle. Já zůstanu tady.”

Když Lan WangJi zaslechl Su Sheho rozzuřený řev, přešel k němu. Wei WuXian věděl, že Lan XiChen k tomuto svému zapřísáhlému bratru stále něco cítil. Nevysvětlitelně od něj něco očekával a prostě mu musel dát tuto šanci promluvit. Wei WuXian si od Jin GuangYaa chtěl také vyslechnout pár slov z jeho úhlu pohledu, a tak poslouchal.

Lan XiChen: „Nejprve tvůj otec, předchozí vůdce sekty Jin, vážně jsi použil takovou metodu, abys...”

Jin GuangYao obezřetně promluvil: „Na tuto otázku bych rád odpověděl až naposledy.”

Lan XiChen potřásl hlavou a pokračoval: „Zadruhé tvoje... žena...” Jako kdyby to nedokázal vyslovit, okamžitě změnil slova: „Tvoje sestra Qin Su, vážně ses s ní oženil s vědomím, že s ní máš pokrevní svazky?”

Jin GuangYao na něj prázdně zíral. Najednou mu z očí vytryskly slzy. Bolestně odpověděl: „...Ano.” Lan XiChen se zhluboka nadechl. Tvář měl téměř popelavou. Jin GuangYao zašeptal: „Ale vážně jsem neměl jinou možnost.”

Lan XiChen mu vyhuboval: „Jak to, že jsi neměl žádnou jinou možnost?! Byl to tvůj sňatek! Copak by nebylo v pořádku, kdyby ses s ní prostě rozhodl neoženit? I kdybys kvůli tomu zlomil Qin Su srdce, bylo by to lepší, než zničit ženu, co tě z celého srdce milovala a respektovala. Ženu, co se k tobě nikdy nechovala špatně!”

Jin GuangYao: „Copak jsem ji z celého srdce nemiloval?! Ale neměl jsem na výběr, to je celé! Ano! Byl to můj sňatek, ale vážně jsem ten sňatek mohl zrušit jen proto, že jsem se tak rozhodl?! Bratře, tvoje naivita musí mít nějaký limit— vynaložil jsem takového úsilí, tolik jsem toho udělal, aby Qin CangYe přijmul mou nabídku a jak se přiblížil den svatby, konečně jsem uspokojil jak Qin CangYea, tak Jin GuangShana. Ale teď mi říkáš, že jsem měl tu svatbu prostě jen tak odvolat? Jaký důvod bych k tomu uvedl? Co jsem měl těm dvěma říct?!”

„Bratře, víš, jak jsem se cítil, když za mnou paní Qin přišla a potají mi tu pravdu vyjevila? Zrovna ve chvíli, kdy jsem si myslel, že všechno bylo dokonalé?! Ani kdyby mi lebku pročísl blesk, nevyděsilo by mě to víc! Víš, proč nešla za Jin GiangShanem a místo toho šla potají žadonit mě? To proto, že ji Jin GuangShan znásilnil! Ten můj dobrý otec nenechal na pokoji ani manželku svého podřízeného, co s ním byl tak dlouho. Ani si nepamatoval, že měl další dceru! Tolik let se to neodvažovala říct svému manželovi Qin CangYeovi. Kdybych to zasnoubení najednou zrušil, všimli by si, co se děje, a Jin GuangShan a Qin CangYe by se rozhádali. A koho si myslíš, že by obě strany zavrhly, a kdo by došel nejhoršího konce?!”

Ačkoli to nebylo poprvé, co slyšeli, jakých hanebných skutků se Jin GuangShan na tomto světě dopustil, přítomní lidé stejně cítili, jak se celí střásli znechucením. Kdo ví, která emoce převládala.

Lan XiChen: „Tak... Tak i když ses s Qin Su oženil, protože jsi neměl na výběr, mohl ses k ní chovat chladně. Proč jsi... A proč jsi vlastníma rukama musel zabít svého vlastního syna A-Songa, když už se narodil?!”

Jin GuangYao si sevřel hlavu. Jeho hlas zněl hořce. „...Po našem sňatku jsem se A-Su nikdy znovu nedotkl. A-Songa... měli jsme ho ještě před svatbou. Tehdy jsem se bál dalšího zdržení a dodatečných problémů...”

Takže on a Qin Su posvětili svůj sňatek předem. Kdyby nebylo toho, pak by neskončil v krvesmilném vztahu se svou mladší sestrou. V této chvíli nevěděl, koho měl nenávidět víc— svého otce, co mu vůbec nebyl otcem, nebo sebe, co ostatní tak moc podezíral!

Lan XiChen s povzdechem pokračoval: „Zatřetí, nesnaž se tomu vyhnout a odpověz mi— naplánoval jsi Jin ZiXuanovu smrt naschvál?!”

Jin Ling držel Jiang Chenga a když zaslechl jméno svého otce, rozšířily se mu oči.

Lan WangJi tak nějak zvedl hlas: „Bratře, ty mu věříš?”

Lan XiChen se tvářil komplikovaně. „Samozřejmě že nevěřím, že Jin ZiXuan naběhl do toho útoku na Cestě Qiongqi náhodou, ale... nejdřív ho nech mluvit.”

Jin GuangYao věděl, že mu stejně nebudou věřit, ani kdyby to za každou cenu zapíral. Zaťal zuby. „...Opravdu jsem na Jin ZiXuana nenarazil náhodou.”

Jin Ling sevřel pěsti.

Jin GuangYao pokračoval: „Ale ani mě nikdy nenapadlo, že bych naplánoval všechno to, co se stalo poté. Nemusíš si o mě myslet, že jsem tak chytrý a bezchybný. Mnoho věcí se nedá vůbec ovládat. Jak jsem mohl vědět, že naprosto jistě zemře spolu s Jin ZiXunem Wei WuXianovou rukou? Jak jsem mohl předvídat, že Wei WuXian rozhodně přijde o kontrolu a že Zádušní generál rozhodně začne běsnit?”

Wei WuXian řekl drsným hlasem: „A to jsi řekl, že jsi na něj nenarazil náhodou? Neodporuje si to?!”

Jin GuangYao: „Nezapírám, že jsem mu o tom útoku na Cestě Qiongqi řekl naschvál, ale myslel jsem si, že když přijde, zatímco tě bude obtěžovat jeho bratranec, že z toho bude akorát pár těžkostí. Protože s tebou nikdy moc dobře nevycházel. Jak jsem mohl vědět, že prostě zabiješ všechny, kdo tam byli, pane Weii?”

Wei WuXian zasmál, zuřil. „Ty jsi vážně...”

Jin Ling najednou zaječel: „Proč?!” Vstal ze svého místa vedle Jiang Chenga. Se zarudlýma očima se rozběhl k Jin GuangYaovi a křičel: „Proč jsi to musel udělat?!”

Nie HuaiSang Jin Linga rychle stáhl zpět, neboť se zdálo, jako kdyby se s Jin GuangYaoem chtěl pustit do křížku.

Jin GuangYao mu tu otázku vrátil: „Proč?” Otočil se na Jin Linga. „A-Lingu, můžeš mi tedy říct proč? I když s každým jednám s úsměvem, jak to, že se mi možná nedostane ani té nejmenší úcty, zatímco tvůj otec byl nesmírně arogantní a přitom se k němu lidé sbíhali? Mohl bys mi říct, jak to, že i když jsme měli stejného otce, tvůj otec se mohl doma uvolnit se svou životní láskou a hrát si se svým dítětem, zatímco já jsem si ani netroufal se svou ženou zůstat déle o samotě a při prvním pohledu na svého syna jsem se třásl? A tohle mi rozkázal udělat můj otec, jako kdyby to bylo přirozené— zabít nesmírně nebezpečnou osobu, co mohla kdykoli vybuchnout a s těmi svými mrtvolami způsobit krvavý masakr!”

„Jak to, že i když jsme se narodili ve stejný den, Jin GuangShan mohl pro jednoho svého syna uspořádat velkolepou hostinu, zatímco na vlastní oči sledoval, jak jeho podřízený skopl jeho druhého syna ze schodů Kapří věže až úplně dolů!”

Konečně vyjevil tu nenávist, co měl skrytou hluboko v nitru. Nebyla namířená ani na Jin ZiXuana, ani na Wei WuXiana. Ale spíš na svého vlastního otce.

Wei WuXian: „Přestaň se vymlouvat! Zabij toho, koho chceš mít mrtvého— proč jít po Jin ZiXuanovi?!”

Jin GuangYao vyrovnaně odpověděl: „Jak jsi viděl, zabil jsem je všechny.”

Lan XiChen: „A dokonce takovým způsobem.”

Jin GuangYao měl v koutcích očí slzy. Poklekl na zem s rovnými zády a usmál se. „Ano. Starý hřebec, co smilní, kudy chodí, si takovou smrt vážně zaslouží, ne?”

Lan XiChen zakřičel: „A-Yao!”

Teprve, když z něj ta slova vyšla, si vzpomněl, že už s Jin GuangYaoem jednostranně přetrhal svazky, a tudíž by ho už takhle neměl oslovovat. Ale zdálo se, jako kdyby si toho Jin GuangYao nevšiml, tvářil se vyrovnaně.

„Bratře, nebuď překvapený, že ho dokážu takhle očernit. Ohledně tohoto mého otce jsem kdysi měl také své naděje. V minulosti jsem ho poslechl bez ohledu na to, co mi rozkázal. Ať už šlo o zradu vůdce sekty Wena nebo o to, abych chránil Xue Yanga nebo abych odstranil kohokoli, kdo s ním nesouhlasil. Nezáleželo na tom, jak to bylo bláhové nebo jak mě ostatní budou nenávidět. Ale víš, kvůli čemu jsem naprosto ztratil naději? Teď odpovím na tu tvou první otázku. Nebylo to tím, že jsem nikdy nebyl hoden ani jediného Jin ZiXuanova vlasu nebo jediné díry na Jin ZiXunovi. Nebylo to tím, že si k sobě vzal Mo XuanYua. A nebylo to ani tím, že se snažil ze mě udělat jen pouhou loutku, jak jen to šlo. Bylo to kvůli pravdě, co jednou řekl služebné vedle mě, když se šel ven znovu oblažit.”

„Proč vůdce sekty, co utrácel penězi, jako by to byla voda, nebyl ochotný prokázat nejmenší laskavost a vykoupit svobodu mé matky? Bylo to prosté— bylo to příliš na obtíž. Moje matka tolik let čekala. Když se mnou mluvila, splétala tolik obtížných okolností, pro jeho dobro si představovala takových těžkostí. A skutečným důvodem bylo jen jediné slovo: obtíž.”

„Tohle přesně řekl: Jsou to obzvláště ženy, co si přečetly pár knih a co si myslí, že jsou výš než ostatní ženy. Ty jsou nejvíc na obtíž, mají tolik požadavků a tolik nerealistických myšlenek. Kdybych vykoupil její svobodu a vzal ji zpět do Lanlingu, kdo ví, kolik problémů by nadělala. Bylo nejlepší, že jsem ji prostě nechal tam, kde byla. Při jejím stavu bude pravděpodobně ještě pár dalších let oblíbená. Po zbytek života se nebude muset trápit útratou.”

„Syn? Ach, zapomeň na něj.”

Jin GuangYao měl výjimečnou paměť. Poté, co to takhle zopakoval slovo od slova, si člověk dokonce uměl představit ten opilý výraz na Jin GuangShanově tváři, když to říkal. „Bratře, vidíš, ta čtyři slova jsou všechno, za co jsem otci stál. 'Ach, zapomeň na něj'. Hahahaha...”

Na Lan XiChenově tváři problýskla bolest. „I když tvůj otec... ty...” Stále nedokázal najít vhodnou odpověď a vzdal to. Místo toho si povzdechl. „Jaký má smysl to teď říkat?”

Jin GuangYao s úsměvem pokrčil rameny. „Nemůžu si pomoct. Dožadovat se politování dokonce i poté, co jsem provedl takové špatnosti— takový člověk jsem.”

Při tom slově „politování” najednou švihl zápěstím. Kolem Jin Lingova krku se ovinula rudá citerová struna.

Jin GuangYao měl v koutcích očí stále slzy, když tichým hlasem promluvil: „Nehýbejte se!”

Toto bylo vskutku překvapení.

Jiang Cheng zařval: „Wei WuXiane! Copak jsi mu už nezabavil zbraně?!”

Za takových okolností tak nějak přímo zakřičel na Wei WuXiana. Hlas měl stejný, jako když byl chlapec.

Wei WuXian také zakřičel: „Zabavil jsem mu všechny struny!”

Nemohlo to být tím, že měl Jin GuangYao tak vysokou kultivaci, že dokázal zhmotnit věci jen tak zčistajasna, nebo ne?!

Lan WangJimu stačil jediný pohled a prohlédl to. „Skryl ji ve svém těle.”

Ostatní se zařídili dle jeho slov a spatřili shluk rudé, co se pomalu šířil na bílé látce v pase Jin GuangYaa. Ta struna byla rudá, protože byla od krve. Samozřejmě že ji předtím Wei WuXian nenašel. Jin GuangYao ji neskryl na svém těle, ale v něm.

Ta konverzace rozhodila Lan XiChenovy emoce, zatímco ostatní to také rozptýlilo. A Jin Ling se k němu dokonce vrhl a přiblížil se k němu. Byla to ta správná chvíle, a tak všechny překvapil, neboť si prstem probodl břicho a vytáhl si ji z těla.

Koho by napadlo, že by Jin GuangYao dokázal sám sobě provést něco takového, jen aby měl takové eso v rukávu? Ačkoli byla ta struna co možná nejtenčí, stejně to byl kus kovu, co měl v krvi a mase. Takže to nemohlo být moc příjemné.

Jiang Cheng vykřikl: „A-Lingu!”

Wei WuXian se bezděky také pohnul, ale někdo se ho okamžitě chopil. Když se otočil, spatřil, že to byl Lan WangJi. Konečně se mu podařilo se zklidnit a vzchopit.

S Jin Lingem pod kontrolou Jin GuangYao vstal. „Vůdče sekty Jiangu, není třeba být tak znepokojený. Přece jenom jsem A-Linga viděl vyrůstat. Stejně jako předtím, jak se každý vydáme svou cestou, po nějaké době najdete dokonale nezraněného A-Linga.”

Jiang Cheng: „A-Lingu, nehýbej se! Jin GuangYao, pokud chceš rukojmí, se mnou to bude to samé!”

Jin GuangYao ve vší upřímnosti odpověděl: „Ne, to nebude. Vůdče sekty Jiangu, jsi zraněný. Je pro tebe těžké se pohybovat. Budeš mě zdržovat.”

Wei WuXian cítil, jak se mu potily dlaně. „Vůdče sekty Jine, nezapomněl sis s sebou něco vzít? Pořád tu je tvůj věrný poddaný.”

Jin GuangYao se podíval po Su Sheovi, kterého Lan WangJi stále zadržoval Bichenem.

Su She okamžitě ochraptěle zavolal: „Vůdče sekty, o mě se není třeba starat!”

Jin GuangYao okamžitě odpověděl: „Děkuji.”

Lan XiChen pomalu promluvil: „Vůdče sekty Jine, zase jsi lhal.”

Jin GuangYao: „Jen tentokrát. Žádné příště už nebude.”

Lan XiChen: „Tohle jsi řekl i posledně. Už nedokážu říct, kdy mluvíš pravdu.”

Zrovna když chtěl Jin GuangYao promluvit, ozval se neslýchaně hlasitý hrom. Zahřmělo velmi daleko od nich, ale znělo to, skoro jako kdyby jim zahřmělo hned u uší. Jin GuangYao se bezděky zachvěl a spolkl, co chtěl říct. Okamžitě poté se zpoza chrámové brány ozvalo trojí podivné zabušení.

V porovnání s počinem „zaklepat na dveře” se to mnohem více podobalo „vrazit do dveří”. Neznělo to jako úder lidskou paží, spíš jako kdyby někdo vzal někoho za hlavu a pořád dokola jí mlátil o dveře. To bušení nabývalo na hlasitosti a puklina v závoře se zvětšovala. Jin GuangYao se tvářil čím dál nevzhledněji.

Po čtvrtém úderu se závora konečně zlomila. Branou se dovnitř vřítily husté provazce deště a také černočerná postava.

Jin GuangYao se zachvěl, jako kdyby se tomu chtěl vyhnout, ale brzy to nutkání potlačil. Ta postava se nehnala jeho směrem, ale místo toho se řítila k Wei WuXianovi a Lan WangJimu. Ti dva se v klidu na okamžik rozdělili, než se znovu přirozeně postavili vedle sebe.

Wei WuXian se otočil a zavolal: „Wen Ningu?”

Wen Ning vrazil do sochy Guanyin v chrámu. S nohama nad hlavou tam chvíli visel, než pleskl na zem a odpověděl: „...Mladý pane.”

Jak ho Jiang Cheng a Jin Ling zahlédli, oběma potemněla tvář.

Naopak Nie HuaiSang vykřikl: „Bratře!!!”

Kromě Wen Ninga, co vletěl dovnitř, před chrámovou branou stála vyšší postava. Tělo měl pevné, zatímco v sinalé tváři měl dvě prázdné oči.

Byl to ChiFeng-Zun, Nie MingJue!

Stál v bouři před chrámem Guanyin jako ocelová věž a všem blokoval cestu. Na krku měl nasazenou hlavu. Na hrdle mu byly vidět černé, husté švy. Někdo nějak použil dlouhou nit a přišil mu hlavu k bezhlavému tělu!

Lan XiChen: „...Bratře.”

Jin GuangYao také zamumlal: „...Bratře.”

Tři lidé v tom chrámu oslovili Nie MingJueovu mrtvolu „bratře”, ale ty tři tóny byly drasticky odlišné. Jin GuangYaova tvář překypovala strašlivým strachem. Začal se třást po celém těle. Jin GuangYao se ze všech nejvíc děsil právě tohoto svého zapřísáhlého bratra, jehož povaha netolerovala žádné zlo. A nezáleželo na tom, jestli byl mrtvý nebo živý. Jak se mu chvělo tělo, chvěly se mu i ruce a i ta krvavá citerová struna, co pevně svíral v ruce, se začala třást. V této chvíli Lan WangJi najednou vytasil Bichen a sekl.

V mžiku se přemístil před Jin Linga, zatímco cosi sevřel. A Jin GuangYao pocítil, jak se mu ruce odlehčily. Po krátké odmlce shlédl, jen aby konečně zjistil, že jeho pravá ruka byla pryč. Měl ji useknutou v předloktí. To, co Lan WangJi držel, byla ruka, v které svíral citerovou strunu.

V mžiku se všude rozstříkla krev. Jin GuangYao bolestí celý zbledl. Neměl ani energii vykřiknout a akorát se zapotácel pár kroků vzad. Nedokázal se udržet na nohou a zhroutil se na zem. Naopak Su She začal ječet. Na okamžik se zdálo, jako kdyby mu chtěl Lan XiChen pomoct, ale nakonec se toho neodvážil.

Lan WangJi odtáhl sevřené prsty na té ruce. Citerová struna se uvolnila a Jin Ling byl konečně mimo nebezpečí. Zrovna když se Jiang Cheng užuž chtěl přihnat k němu a přesvědčit, jestli Jin Ling nebyl zraněný, Wei WuXian se pohnul rychleji než on a popadl Jin Linga za ramena. Pečlivě si jej prohlížel. Když usoudil, že měl kůži na krku neporušenou a bez jediného škrábance, konečně si vydechl úlevou.

Kdykoli Lan WangJi v minulosti zaútočil, vždycky v tom byla určitá míra shovívavosti. Ale v tuto chvíli byla situace vskutku nebezpečná. Citerová struna byla nesmírně ostrá. V rukách člověka, co znal techniku vraždy strunou, mohla proříznout maso a kost, jako kdyby to byla zelenina. A kromě toho se Jin GuangYaovi třásly ruce. Kdyby se třásl jen o trochu víc nebo kdyby zapomněl, že stále někoho svíral – což byla ještě strašlivější možnost – a nakonec by se dal na útěk, zatímco by tu strunu stále držel... Kdyby mu Lan WangJi tak rozhodně neodsekl pravou ruku, kterou tu strunu držel, odťal by Jin Lingovi hlavu od krku a všude by se rozstříkla krev!

Ta krev, co se Jin GuangYaovi řinula z odseknuté ruky, vystříkla přímo na Jin Linga a smáčela mu polovinu těla a část tváře. Pořád byl trochu mimo a ještě si neuvědomil, co se stalo. Ale Wei WuXian ho vtáhl do pevného objetí. „Příště se od nebezpečných lidí drž trochu dál, ty spratku, proč jsi k němu šel tak blízko?!”

Kdyby mu přímo před očima zemřel jediný syn Jiang YanLi a Jin ZiXuana, vážně by nevěděl, co by měl dělat.

Jin Ling nebyl zvyklý, že by ho někdo takhle objímal. Do tváře se mu okamžitě nahrnula krev a strčil Wei WuXiana do hrudi. Wei WuXian se ho znovu chopil a ještě párkrát a silněji ho objal, pak ho silně pleskl po rameni a pak ho strčil k Jiang Chengovi. „Jdi! Už tu nepobíhej. Jdi za svým strýčkem!”

Jiang Cheng chytil Jin Linga, kterému se hlava stále mírně točila. Díval se na Wei WuXiana a Lan WangJiho, co stáli vedle sebe, chvíli váhal a pak ztišil hlas. „Děkuju.” Ačkoli byl jeho hlas tichý, nebyla v něm žádná mlhavost.

Jin Ling také řekl: „Děkuju, že jsi mi zachránil život, HanGuang-June.”

Lan WangJi kývl a nic neřekl. Bichen mířil šikmo k zemi. Na jeho jasné, křišťálové čepeli neulpěla jediná kapka krve, všechny se skutálely k zemi. Pak čepel otočil a namířil jí na Nie MingJuea, co stál ve dveřích.

Wen Ning se pomalu vyškrábal na nohy a narovnal si zlomenou paži. „Dávejte pozor... Má abnormálně silnou energii zášti.”

--------------------------------------------

~ Tak minule jsem se rozplývala nad animovaným Heaven Official's Blessing, dneska jsem vykopala další úžasný poklad... animované Scum Villain's Self-Saving System! Na začátku mě trochu odradilo, že postavy jsou 3D animované (já 3D anime postavy moc nezvládám), ale tady mi to tak moc nevadilo. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala v postavách (nápověda: Shen QingQiu má vlasy s drdolem a napůl rozpuštěné; Luo BingHe v ohonu; Liu QingGe v ohonu s copánkem) a pak už to šlo jako po másle. Zamilovala jsem se do démonického Luo BingHea (nic proti jeho mladší nevinné verzi, ale ta temná je prostě lepší, byť se tam jenom mihla). Konec byl trochu ne-ne, ale plánuje se další série. Co si člověk může víc přát! Knížka je samozřejmě lepší (byť druhá polovina byla dost ugh... prostě ve stylu autorky), ale aspoň mám teď jasnou představu postav ^_^ ~

~ Pokud je na tom někdo stejně jako já a o tomhle skvostu nevěděl, dá se stáhnout přes torrent třeba přes nyaa.si pod názvem Scum system. ~

~ A když už jsme u těch "oblíbených" postav, rozhodně by k nim v mém případě patřil Nie MingJue. Byť při jeho povaze je to jen takový obdiv z pěkně bezpečné vzdálenosti... ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>