LIH - kapitola 26

Kapitola 26 – Lízání ran

Slyšel jsem neustálý proud vody.

Sig každé ráno ze studny načerpal značné množství vody. Bylo jí tolik, že naplnila obrovskou vanu, dala se použít na sprchy a dokonce zapnout pračku. Naše nově koupená „pračka” byla taková, co recyklovala vodu z vany, ale i tak. Nikdy jsme netrpěli nedostatkem vody.

Pokud jsem otočil kohoutkem, dostal jsem čistou vodu, jako kdyby to bylo něco, co bych měl mít bez omezení.

Také jsem si mohl každý večer dát dlouhou horkou lázeň. Takové štěstí.

Všechno to bylo díky Sigovi.

„Minoru, co se ti stalo s prstem?”

Jak jsem u svého ucha zaslechl hlas, vzpamatoval jsem se. Sig stál vedle mě. Stáhl jsem ukazovák z proudu vody.

Zrovna teď by měl v tichosti pracovat v obýváku. Ostřil čepele sekyry a srpu, pak něco drtil v hmoždíři a výsledný bílý prášek balil do voskového papíru. Přemýšlel jsem, co to bylo.

Když jsem se podíval na stůl, už byl uklizený. Sekera i srp byly pryč.

Udělal jsem to zase.

Jakmile se moje mysl nad něčím pozastavila, prostě jsem nad tím prodléval. A i když uplynulo spoustu času, nedokázal jsem se od toho odtrhnout, protože jsem se pořád dokola trápil tím samým.

Zrovna toho rána Bůh vesele řekl: „Snažte se ze všech sil udělat dítě!”, zatímco jsem já stál před posadou pro kuřata. Okamžitě jsem ho setřel a odpověděl, že to je nemožné. Muž jako já nemohl mít dítě.

Došlo ke dlouhé odmlce, než Bůh řekl: „Aha... tvoje rasa má těhotenství, co?”

Cože?

Co to mělo znamenat? Pokud někdo chtěl dítě, bylo třeba ho počít a porodit. Takhle to bylo.

„Sigova rasa dělá děti zvláštním způsobem. Ale možná pro tebe bude trochu obtížné ten proces pochopit...”

Ne, prosím, neváhej a řekni mi to.

Co řekl Bůh pak, mě přimělo spolknout ta slova, co jsem užuž měl na jazyku. Jedna věta převrátila logiku, co jsem za celý život střádal, úplně na hlavu. Nemohl jsem tomu uvěřit.

„Jednoduše řečeno, muži mohou mít také děti.”

Cože?

Ne, ne. Co to bylo za bombu, co na mě zrovna hodil? To není možné.

„Nemyslím si, že to dokážu řádně vysvětlit. Pokud chceš vědět podrobnosti, prostě se zeptej svého milovaného manžela! Rozhodně tě naučí všechno, co je potřeba, abys věděl!”

Byla to pravda. Nejrychlejší cesta k odpovědím byla zeptat se dotyčného člověka. Věděl jsem to. A přesto...

Sigu, můžu se tě na něco zeptat? Prosím, řekni mi, jak udělat dítě. Nebo spíš odkud se děti berou?

Jako kdybych se na to mohl zeptat...!

„Minoru?” Sig mnou zatřásl za rameno a já se znovu probral ze zamyšlení. Už vypnul vodu a prst, co jsem si do teď chladil pod vodou, svíral v ruce.

„...Ach, promiň. Zrovna teď jsem byl trochu mimo.”

„Rudne to.”

Pravý ukazovák jsem měl trochu spálený. Ačkoli jsem ho dal pod vodu, abych ho hned zchladil, jemná kůže po straně mě stejně trochu pálila.

„No, jo... když jsem vylíval horkou vodu, trochu mi ujela ruka.”

To bylo také proto, že jsem byl jako ve snách. Jak trapné.

„Tohle zranění se zahojí, jen když si to olíznu, takže se tím netrap, Sigu.”

Chtěl jsem mu říct, že to nebylo nic velkého, jenom malá popálenina. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem to vyjádřil správně, ale mělo by. Sig přece jenom také s vážnou tváří přikývl a řekl: „To je pravda.”

A pak mi olízl prst.

„...?!”

Jak jsem to sledoval, vtáhl můj ukazovák hlouběji do úst. Šokem jsem zalapal po dechu, ale jakmile se naše oči střetly, celý nervózní jsem odvrátil pohled. Ale neměl jsem jak před ním skrýt tvář, když jsme byli tak blízko.

I když jsem řekl, že „se to zahojí, jen když to olíznu”, tohle bylo...!

Při tom pocitu, jak mi jazykem přejížděl po citlivé kůži, mi přeběhl mráz po zádech.

„Tohle by mělo stačit,” zašeptal Sig po nějaké době a pustil mi ruku. Možná to byla jenom minuta nebo to mohla být i hodina. Co já věděl.

Chvíli jsem tam ztuhle stál, nedokázal jsem pohnout prstem. Když jsem se vzpamatoval, podlomily se mi nohy a já sevřel okraj dřezu, abych se ustálil. Tehdy jsem si toho všiml...

...nebolelo to.

Rozevřel jsem ruce a prohlédl jsem si tu část, kde jsem se spálil. O té bolesti ani nemluvě, dokonce zmizela i ta růžová, opařená kůže.

V té chvíli můj záchvat zuřivé stydlivosti zmizel.

„Jů, to je úžasné, Sigu! To je léčivá moc?” S tváří zčervenalou vzrušením jsem se přesunul k Sigovi. Kdo by si pomyslel, že má tak fantastické schopnosti!

Sig se podíval na mou zcela vyléčenou ruku a spokojeně přikývl. „Taky to zvládneš,” řekl.

„Ech?”

„Je to přirozené. Manžel a manželka si navzájem lízají rány.”

Najednou se z mého smartphonu ozval zvuk oznámení, co jsem ještě nikdy neslyšel: bíp.

Co to zrovna teď řekl?

Sig rozhodil paže kolem mé stále omráčené maličkosti. „Před chvilkou, když jsem ostřil sekyru, jsem se trochu zranil. To říznutí už nekrvácí, ale...” Dal mi prst před rty. „Můžeš mi to olíznout?”

Na jeho přímočarý pohled jsem neměl jak odpovědět.

Sigu. Na rozdíl od tebe jsem obyčejný člověk, takže jsem nedokázal vyléčit zranění jen tím, že ho... olíznu, víš?

„Minoru.”

„...Ano.” Chtěl jsem říct spoustu věcí, ale poddal jsem se nátlaku té pohledné tváře.

Soustředil jsem se na to, kde měl mírné říznutí, vyplázl jsem jazyk ke konečku jeho prstu. Jak jsem zápolil se svými rozpaky a dvakrát nebo třikrát mu prst olízl, svou velkou rukou mě pohladil po vlasech.

Sig spokojeně přimhouřil oči. „Děkuju.” Jeho výraz vypadal úplně jako Iwao, když jsem ho dneska ráno vydrhl.

Na druhou stranu já jsem zíral na špičku Sigova prstu a ještě víc mě to omráčilo.

Když jsem si pomyslel, že jsem také dokázal vyléčit něčí zranění jen „olíznutím”... Jak to, že to šlo?

Odpověď přišla v oznámení na mém telefonu.

[Získal jsi profesní techniku Lízání ran.]

Těsně za mou včerejší technikou „Domácí finance” byla má druhá profesní technika.

Ten název působil negativním dojmem, ale referovalo to k doslovnému lízání. Důkaz: zrovna jsem ho olízl.

Co mám teď dělat?

Ačkoli jsem na jeho nabídku k sňatku ještě neodpověděl, ve stavu už jsem měl na beton „Hrdinova manželka”.

Zíral jsem na obrazovku a neměl jsem slov. A pak jsem dal telefon zpět do kapsy a chytil jsem se rukama za hlavu. 

--------------------------------------------

Autorova poznámka:

Profesní technika Lízání ran: Léčení řádu S / Cíl: choť a přímí příbuzní.
--------------------------------------------

~ A slovo rozvod v božím slovníku rozhodně není. ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>