JAB1 - kapitola 7 (1)

Kapitola 7  - 1/2

„Ale kam jdeme?” zeptala se Emily, jak Shawna tahala za ruku.

„Kdo nás přijde vyzvednout?” zeptala se Bee, vzrušeně skákala a tahala ho za druhou ruku.

Shawn se podíval na obě jejich natěšené malé tvářičky a v duchu se ušklíbl. Tohle byl strašný nápad.

„Kamarád,” řekl, jak si vybral, že odpoví Bee, protože neměl ponětí, kam pojedou. Podle všeho na návštěvu k Rutledgeovu otci. Zdálo se, že Rutledge a jeho otec byli spolu na nože – mírně řečeno – takže Shawn pochyboval, že to bude vřelé rodinné znovushledání. A to nebral v úvahu ani to, že ho Rutledge jasně bral s sebou jen proto, aby svého otce naštval.

Zatáhnout do tohohle Emily a Bee nebyl dobrý nápad, ale na druhou stranu... tři tisíce dolarů. Pár měsíců by se nemusel starat o výplatu paní Hawkinsové.

„To je on? To je on?” Beeino skákání začalo být ještě vzrušenější, jak ukázala na černý Mercedes, co se zastavil před domem.

„Pravděpodobně,” řekl Shawn. „Pojďme.” Vzal jejich kufr a druhou rukou popadl za ruku Bee. Emily se dalo věřit, že zůstane na blízku a někam neodběhne; Bee ne.

Když přišli k Mercedesu, dveře se otevřely.

Shawna překvapilo, že Rutledge už nainstaloval dětské sedačky.

„Hej,” řekl Rutledgeovi, cítil se přitom trapně a vyhozený z rovnováhy. Rutledge neměl jeho sestry nikdy potkat. „Emily, Melisso, pozdravte pana Rutledgea.”

„Já nejsem Melissa!” řekla Bee s našpulenými rty.

Shawn skryl svůj úsměv. „Emily, Bee, pozdravte pana Rutledgea.”

„Dobrý den, pane Rutledge!” řekly společně a Shawn pocítil nával pýchy. Byly jim jen čtyři, ale byly velmi chytré a pohotové. Vypadaly jako malí zlatovlasí andílci, jak se na Rutledgea stydlivě usmívaly. Kdokoli se srdcem by jim ten úsměv oplatil.

Ale Derek Rutledge evidentně ne. Rutledge dívky sledoval, jako kdyby to byly nějaké vzorky z jiné planety, než mírně kývl a otočil se zpět na Shawna. „Usaď je do sedaček. Já ti dám zavazadlo do kufru.”

Shawn jenom protočil oči a přemýšlel, kvůli čemu se z Rutledgea stal takový maniak do kontroly. Byl to naprosto zbytečný rozkaz.

V době, kdy už dívky seděly bezpečně vzadu, se Rutledge vrátil na místo řidiče. Shawn se naposledy podíval po dívkách, než opatrně zavřel dveře a sám se usadil.

„Než vyjedeme, chci si něco ujasnit,” řekl Shawn. Ztišil hlas, aby ho dívky neslyšely. „O tvé rodině vím velmi málo, ale nezatáhneš holky do svých problémů s otcem. Pokud se k nim někdo bude chovat špatně, odcházíme. Čert vem peníze. Jasný?”

Rutledge na něj chvíli zíral.

„Nikdo se k nim nebude chovat špatně,” řekl, než se naklonil, popadl Shawna za bradu a překryl jeho rty svými.

Shawn se zamračil – teď na to nebyl ani čas, ani místo – ale Rutledge jeho tvář držel pevně, rty měl tvrdé a hladové a jazykem se zavrtával Shawnovi hlouběji do úst. Naprosto sebevědomý a majetnický a Shawn opravdu brzy zjistil, že ho intenzita toho polibku přemohla. Protahovalo se to dál a dál a dál—

„Shawne, bolí tě něco?”

S povzdechem od sebe Rutledgea odstrčil a zaměřil svůj pohled na Emily. „Cože? Ne!”

Mezi jejím malým obočím se objevila vráska. „Myslela jsem si, že tě něco bolí. Vzlykal jsi.”

Shawn s vroucí tváří se rozhodně vyhnul pohledu na Rutledgea. „Nevzlykal jsem.”

„Ale jo!” řekla Bee a vyhlížela zmateně. „Lhaní je špatné! Řekl jsi nám to!”

Emily přikývla. „A proč ti pan Rutledge strčil jazyk do pusy?”

„Protože tvůj bratr chtěl něco na cucání,” okomentoval to Rutledge a nastartoval.

Červenající se Shawn ho kopl do holeně, ale k jeho překvapení se zdálo, že dvojčata toto vysvětlení uspokojilo a začala mluvit o něčem jiném.

Opřel se o svoje sedadlo.

Shawn se na Rutledgea nepodíval. Nemohl.

Pořád byl všude rozehřátý, kůži měl napjatou a dech zrychlený.

Kruci. Co se to s ním dělo?




„Takže co to je s tvým tátou?”

Už jeli přes hodinu a dívky spaly.

Rutledge měl oči upřené na vozovku před nimi. „Od kdy to je tvoje starost?”

„Nevím,” řekl Shawn, ne bez sarkasmu. „Taháš mě – a moji rodinu – do domu svého otce, a to bez pozvání. Něco mi říká, že nebude šťastný, až nás uvidí.”

„Nebude. Ale pokud ti to udělá radost, nebude šťastný, ani až uvidí mě.”

Shawn se opřel o svoje sedadlo a studoval jeho profil. „Myslel jsem si, že tě pozval.”

Rutledge se uchechtl. Byl to mrazivý zvuk. „Můj otec by nikdy nespolkl svoji hrdost a nepozval by mě. Před patnácti lety řekl, že se připlazím zpět, až mi dojdou peníze. Nenávidí, když mu někdo dokáže, že se mýlil.”

Shawnovi se rozšířily oči. „Tím myslíš, že jsi patnáct let nebyl doma?”

„A s radostí bych zůstal mimo dům dalších patnáct let. Ještě pořád jsem přesvědčený, že mi sestra o jeho zdraví lhala. Ten starý mizera nás všechny přežije.”

Shawna to trochu rozrušilo. Co Rutledgeův otec udělal, že si od svého vlastního syna zasloužil takovou nenávist?

„Ehm, to tě mlátil, když jsi byl dítě?”

Rutledgeovi zacukalo v koutku úst. „Joseph Rutledge by nikdy neudělal nic tak lidového.”

„Ach.” Shawn váhal. „Vykopl tě kvůli sexuální orientaci?”

Rutledge prsty pevněji sevřel volant. „Nikdy mě nevykopl. Odešel jsem sám.”

Shawn cítil, že to bylo komplikovanější. Pokud Rutledgeův otec chtěl, aby se jeho syn oženil s nějakou ženou, znamenalo to, že pořád nepřijal sexualitu svého syna; pravděpodobně si myslel, že se to dalo „vyléčit”. Ale jelikož Shawn neznal Rutledgeova otce, mohl akorát spekulovat.

„Jaký je?”

Rutledge mírně pokrčil rameny. „Typický starý boháč. Hrdý, panovačný a zarputilý.”

„Hm, to mi někoho připomíná.”

Rutledge viditelně ztuhl.

Shawn pobral ztuhlou pozici jeho širokých ramen, agresivní vystrčení profilu. Odpolední strniště mu propůjčovalo drsný, hrubější vzhled. Shawn zabloudil očima k Rutledgeovým pažím, od bicepsů napínajících se pod rukávy jeho košile až k prstům, co svíraly volant pevněji, než bylo nutné. Shawn si olízl svoje suché rty a zíral Rutledgeovi na ruce. Vzpomněl si, jak mu svíraly bradu, krk—

„Dál se na mě takhle koukej a skončíš s mým pérem v sobě, než tenhle výlet vůbec skončí.”

Shawn přelétl pohledem k Rutledgeově tváři. Rutledge se díval na silnici vpředu.

Shawn s rozpálenou tváří řekl: „Nevím, o čem mluvíš.”

Rutledge si jenom odfrkl.

Mezi nimi padlo ticho, hutné, nabité a probíjející povědomím.

Nakonec už to Shawn nedokázal vydržet. „Cos tím myslel?”

„Ty víš, co jsem myslel. Navzdory svým chabým známkám nejsi úplně hloupý.”

„Jů, díky. Tenhle den si zapíšu do kalendáře. Profesor Rutledge řekl, že nejsem úplně hloupý. Cítím se tak jedinečně, víš.”

„Wyatte.” Rutledge se na Shawna pořád nepodíval. „Nejsi takový heterosexuál, jak si myslíš. Řeknu ti na rovinu: díváš se na mě, jako kdybys mě chtěl vykouřit.”

Shawn otevřel pusu, ale pak ji beze slova zavřel. Pak se zasmál. „Vážně máš o sobě vysoké mínění.”

Rutledge si povzdechl, sjel s autem ze silnice a vypnul motor. Beze slova vystoupil z auta, došel k místu spolujezdce, otevřel dveře a vytáhl Shawna ven.

„Hej!” řekl Shawn, jak se podíval zpět na dvojčata, ale ty dvě pořád spaly.

Rutledge zavřel dveře a táhl Shawna od auta k lesu.
--------------------------------------------

~ Emily a Bee jsou v příběhu takový rozpačitý element, pořád nevím, jak se k tomu mám stavět... ~ 

~ A příště bude @ ~

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>