TS - kapitola 117-118

~ Ehm, tak nějak jsem vás nechtěla trápit tak dlouho (celé dva dny!), ale začetla jsem se do jednoho božího čínského počinu (pro ty zvědavé je to [Online Gaming] Love You 59 Seconds) a nemohla jsem se od toho odtrhnout. Tak dlouho už jsem se vážně nenasmála :D

A jen taková poznámka na okraj, únosce jste neuhádli ;-) ~

Kapitola 117 – Únos (3)

Tang Feng zmizel. Chen Mingxu si původně myslel, že herec šel prostě ven a že se za chvilku vrátí. Přece jenom Tang Fengova peněženka a telefon byly pořád na stole. Ale po pěti minutách čekání nedokázal Chen Mingxu v klidu sedět a čekat. Rychle obešel kavárnu a zeptal se číšníků a ostatních hostů, jestli viděli, kam Tang Feng šel. Jediná odpověď, co se mu dostalo, bylo, že nějaký muž v obleku popadl Tang Fenga za paži a odešel s ním z kavárny.

Chen Mingxu měl najednou pocit, jako kdyby na něj někdo vylil kbelík ledové vody; to mrazení mu cestovalo od vršku hlavy až ke konečkům prstů u nohou.

Chen Mingxu okamžitě vytáhl svůj telefon a zavolal Lu Tianchenovi.

Předseda rychle přijel do kavárny a vyzvedl si věci, co tam Tang Feng nechal. Řekl Chen Mingxuovi, aby se nebál, že se Tang Feng s největší pravděpodobností rozhodl odejít s nějakým svým známým. Poté, co Chen Mingxua varoval, aby o celé záležitosti pomlčel, Lu Tianchen odešel z kavárny.

„Kdo si myslíš, že Tang Fenga odvedl?” Za jízdy Lu Tianchen zavolal Charlesovi. „Nemyslím si, že to je Albert. Na něj ta scéna vypadala moc čistě. V kavárně byli i jiní hosté. Tang Feng je chytrý. Kdyby to byl někdo cizí, kladl by odpor, ale nevzdoroval.”

„Takže si myslíš, že to je někdo, koho zná?”

„Správně.”

„Neříkej, že si myslíš, že jsem to byl já.”

„Nemyslím si, že jsi tak zoufalý, aby ses uchýlil k únosu. Charlesi, nemáš být kavalír?” uchechtl se Lu Tianchen.

„Tvoje chvála mi je k ničemu. Dobrá, už jsem poslal lidi, aby vypátrali, kde se Tang Feng nachází. Podle toho tvého tónu se mi nezdá, že by ses o něj nějak moc bál,” odfrkl si Charles na oplátku.

Lu Tianchen pevněji sevřel volant a mírně přimhouřil oči. Ušklíbl se a řekl: „Kolem Tang Fenga není nikdo, kdo by mu chtěl ublížit. Pokud jsou jejich cílem peníze, kontaktovali by nás.”

„Zatraceně! Co když mají spadeno na Tang Fengovo tělo?” Charles zuřil. Tak dlouho už se Tang Fenga ani nedotkl. Kdyby se najednou objevil třetí nebo čtvrtý člověk, zatímco by on ze všech sil omezoval svoje nutkání, nedokázal by odolat a zabil by ho.

Ta Charlesova otázka byla něco, co Lu Tianchen nezvážil. Nad tím nápadem se zamračil a čím déle o té možnosti přemýšlel, tím byl naštvanější. Pokud se někdo odvážil dotknout jeho majetku, tak draze mu za to zaplatí, že na to nebude stačit ani jeho život.

„Tak bychom ho měli najít, než se setmí.” Lu Tianchen stroze ukončil hovor a serval si z hlavy své bluetooth.





Tang Feng se cítil zmateně a pociťoval závrať, jako kdyby mu v bezvědomí podupal hlavu nějaký slon. Celé jeho tělo bylo zatuhlé v tom delikátním stavu mezi dezorientací a bdělostí.

Bylo mu mírně nepříjemně, a tak se zlehka nadechl a pokusil se svou mysl přinutit jasně myslet, než otevřel oči. Vzpomněl si, že dříve během dne pil s Chen Mingxuem kávu. Povídali si o nynějších událostech a pak šel Chen Mingxu na záchod. Jak čekal, až se Chen Mingxu vrátí, poslouchal hudbu a když zvedl hlavu, spatřil...

„Zdá se, že jsem toho použil příliš. Na, napij se. Brzy ti bude lépe.”

Vedle Tang Fengova ucha se ozval známý hlas. Cítil, jak ho někdo opřel o čelo postele. Brzy ucítil, jak mu chladná voda smočila vysušené rty. Instinktivně otevřel ústa a vodu spolykal.

Když se napil, cítil se mnohem lépe. I když ho nesnesitelně bolela hlava, alespoň už se dostal z krajiny snů a dokázal přemýšlet o něco jasněji.

Když otevřel své tmavé oči, husté řasy se mu zachvěly. V jeho očích byl náznak vyčerpání a zmatku, ale jasně se v něm odrážel portrét muže v černobílém kostkovaném obleku.

Ten muž v ruce držel sklenici vody a jak sledoval, jak herec otevřel oči, usmíval se.

Ten muž se díval do Tang Fengových rozostřených očí a nemohl si pomoct a natáhl se, aby se dotkl jeho tváře.

„Vzhůru?”

„Su Qichengu.”

Kapitola 118 – Únos (4)

Tang Feng si vzpomínal, že někdo přišel k jeho stolu v kavárně. Myslel si, že se Chen Mingxu vrátil z toalety, a podivoval se nad jeho rychlostí, když vzhlédl a spatřil Su Qichenga. Široce se na něj usmál, než mu dolní část tváře zakryl papírovým kapesníkem. Ten kapesník byl namočený do nějaké chemikálie a smrděl naprosto příšerně. Tang Feng si vzpomínal, že než přišel o vědomí a veškerou svou sílu, ten pach ho znechutil.

A když se probral, byl tady.

„Předsedo Su, pokud jste se se mnou chtěl setkat, nebylo třeba působit si veškeré ty problémy. Stačilo by mi zavolat.” Tang Feng se cítil trochu slabě a opřel se o hromadu polštářů, co měl za zády. Ještě mu to tu drogu, co Su Qicheng použil, aby ho odrovnal, plně nevyplavilo ze systému. Kromě toho, že ho bolela hlava, také na hrudi cítil nepříjemnou tíži. Tohle bylo naprosto mimo jeho očekávání. Počítalo se tohle jako únos?

„Nemusíš se bát. Neublížím ti. Kdybych ti ublížil, Lu Tianchen a Charles by mě z toho nikdy nenechali vyjít živého.” Su Qicheng se mírně usmál. Navzdory jeho slovům se nezdálo, že by se byť jen trochu obával následků svého počínání a možnosti, že se mu Lu Tianchen a Charles později přijdou pomstít. Spíš působil uvolněně a sám se sebou spokojený. Vstal a položil sklenici, co měl v ruce, na stůl nedaleko. 

Tang Feng využil příležitosti, aby se rozhlédl kolem a pobral své okolí. Závěsy nebyly úplně zatažené. Podle světla, co procházelo mezerou, bylo odpoledne. Nemohl být v bezvědomí příliš dlouho. To znamenalo, že je teď někde blízko města.

„Přinesl jste mě sem kvůli Ge Chenovi?” Tang Feng v tichosti odtrhl zrak od závěsů. Pohledem zavadil o nábytek v místnosti; všechno vypadalo normálně. Byla tam skříň, stůl a televize. Ale nebyly tam žádné obrazy. I stůl byl příliš čistý a povlečení bylo čerstvě vyprané.

Tohle muselo být místo, kam Su Qicheng chodil jen vzácně. Tang Feng si ani nebyl jistý, jestli vůbec patřilo Su Qichengovi.

Su Qicheng přikráčel k čalouněné židli vedle postele a sedl si. V ruce měl noviny. Překřížil si nohy a rozložil noviny. „Slyšel jsem, že příští měsíc poletíš do Ameriky na natáčení filmu. Blahopřeju.”

„Děkuju.” Tang Feng si podložil hlavu jednou rukou a druhou si prohrábl vlasy. „To jste mě sem přinesl, abyste si se mnou popovídal, předsedo Su?”

„To nemůžu? Ačkoli se často potkáváme, neměli jsme šanci si spolu sednout a popovídat si.”

„Popovídali jsme si tehdy v jízdárně.” Tang Feng naschvál stáhl konverzaci zpět na téma vztahující se ke Ge Chenovi. Napadal ho jen jeden důvod, proč by ho Su Qicheng unášel: Ge Chen.

Jak se dalo čekat, Su Qicheng se po něm podíval přes noviny. S jemným úsměvem na tváři řekl: „Ge Chen je jenom část důvodu, proč jsem tě sem přivedl.”

Su Qicheng sklonil hlavu a znovu se zahleděl do novin. Jeden z křiklavých titulků novin popisoval „milostný trojúhelník” mezi Lu Tianchenem, Charlesem a Tang Fengem. Podíval se na obrázek u článku a prohlásil: „Přijde mi těžko uvěřitelné, že by se k tobě Lu Tianchen najednou choval tak pěkně. Předtím jsi pro něj byl jenom dráždivé štěně.”

Tang Fengovi se to srovnání nelíbilo. Ačkoli sám měl rád roztomilá štěňata, nemyslel si, že ho tím Su Qicheng chválil.

„Co tě změnilo, Tang Fengu? Můžeš mi to říct?” Su Qichengův výraz a tón hlasu byly upřímné, tak upřímné, že se chtěl Tang Feng rozesmát.

„Předsedo Su, je škoda, že nejste herec.”

Měl jednu tvář pro veřejnost a druhou pro soukromí. Ten film by se mohl jmenovat Zvíře v šatech.

Hlavní herec: Su Qicheng.

Producent: Su Qicheng.

Režisér: Su Qicheng.

Diváctvo: Tang Feng.

„Děkuju. Pořád jsi mi neodpověděl na otázku.”

„Lidé se vždycky mění. Svět, bytosti, co v něm žijí, všechno se to pořád mění a vyvíjí. Zastavit se znamená uhnít patetickou smrtí. Proto jsem se rozhodl se změnit. Předsedo Su, pokud byste se prošel za branami pekla, pochopil byste, co tím myslím.” Ale jelikož jste tam nebyl, můžu si vymyslet všechny možné nesmysly.

„Máš pravdu.” Su Qicheng odložil noviny a přesunul se, aby si sedl na postel. Svýma probodávajícíma, pitvajícíma očima na Tang Fenga zíral, ale herec jeho pohledu čelil bez sebemenšího náznaku strachu.

Tang Feng věděl, že ho Lu Tianchen a Charles hledají. Proto nezáleželo na tom, o čem Su Qicheng přemýšlel. Tang Feng si musel akorát získat trochu času.

„Kvůli tobě opustil Ge Chena. Prostě jen tak už Ge Chena nechtěl,” řekl Su Qicheng prostě.

„Možná to je proto, že spolu vůbec nikdy nebyli?”

Po Tang Fengově odpovědi Su Qicheng přimhouřil oči. Pak se k němu najednou natáhl a popadl ho za bradu. Přinutil Tang Fenga vzhlédnout.

„Lu Tianchen mi poslal celkem dost dárků, co se známe. Myslím, že je na čase, abych mu poslal vlastní dárek. Jelikož se o tebe tak očividně a moc zajímá.”

„Nemyslím si, že to je dobrý nápad.” Tang Feng se suše usmál.

Ustat v konverzaci pro něj nebylo dobré. Ale kdyby povídal příliš dlouho, Su Qicheng by začal být podezíravý. Zkoušel jeho herecké schopnosti. Jakou roli na sebe měl vzít?

Špetku smutku a hrudku bezmoci, s přídechem oběti, kterou drželi v nevědomosti. A odpolední čaj byl hotový.

„Jednu věc jsem nikdy nepochopil. Su Qichengu, mohl byste mi na to odpovědět?” Tang Feng změnil způsob, jak toho muže před sebou oslovoval.

'Předsedo Su' mezi nimi prostě vytvářelo příliš velký odstup. Bude snazší Su Qichenga dojmout, když ho bude oslovovat vlastním jménem, které ho doprovázelo už mnoho let. Ten rozdíl byl možná malý, ale bylo to lepší než nic.

„Co chceš vědět?”

„Jak jste určitě odhadl, moc si toho z minulosti nepamatuju. Když jsem se probral, snažil jsem se svou minulost pochopit a trochu víc se dozvědět o věcech ohledně Ge Chena a Lu Tianchena.” Tady se Tang Feng naschvál odmlčel a zvedl oči, aby se na Su Qichenga podíval. Jak ta droga vyprchávala, začínal být bystřejší. Věděl, že nejvíce okouzlující byly jeho oči: jasné a uchvacující oči, co se obzvláště hodily ke zmatenému a ztracenému výrazu.

„Podle toho, co vím, Lu Tianchen Ge Chena údajně miloval, ale Ge Chen patří vám. Jako úspěšný a inteligentní muž jste přece o jejich vztahu nemohl nevědět. Proč jste zůstal tak dlouho zticha?” To bylo něco, na co se Tang Feng ptal už dávno.

Su Qicheng se chladně uchechtl, oči měl stále pevně upřené do těch Tang Fengových, nebyl ochoten se pohnout ani o centimetr.

„Někdy není dobrý nápad se v něčem moc vrtat. Ale můžu ti říct, že jsem vůbec nebyl zticha.”

„Proto jste mě unesl?” Tang Feng si povzdechl, působil celkem bezmocně. „Pokud jste se chtěl Lu Tianchenovi pomstít za to, že vám někoho ukradl, tak jste neměl unášet mě. Kdyby na mě Lu Tianchenovi skutečně záleželo, nenechal by mě celý měsíc na pospas Charlesovi. O tom byste měl vědět.”

„Proč by to neudělal? Dokonce poslal Ge Chena, aby zůstal mě po boku. Lu Tianchen je neobyčejně logický muž. A jako inteligentní podnikatel chápe, jak se chopit těch nejlepších příležitostí. Zrovna teď jsi jeho největší příležitostí ty. Záleží mu na tvojí budoucnosti.” Když Su Qicheng utrousil to poslední slovíčko, Tang Fenga přepadl podivný pocit.

„Dle vašich slov mi přijde, že mi chcete zničit budoucnost. Máte v plánu mě zmrzačit?” Tang Feng stáhl obočí v zamračení. V jeho systému stále kolovaly přetrvávající stopy drogy. Vypadal jak slabě, tak delikátně. Když se k tomu připočetl ten sklíčený výraz na tváři, nutilo to lidi vtáhnout ho do konejšivého objetí.

Jeho herecké schopnosti byly vždycky impresivní. Naštěstí ani jeho kouzlo nebylo špatné.

Su Qicheng pozorně sledoval Tang Fengovu tvář. Usmál se a potřásl hlavou, zdál se jako vzorový kavalír. Ale za elegantním vzezřením kavalíra často číhala nemilosrdná zvířata.

„Ne,” řekl Su Qicheng, jak potřásl hlavou. „Jsi pohledný muž, nádherný jako obrázek. Nevyžívám se v ničení uměleckých děl.”

„Ale ničení dokonalých děl vám přináší neslýchané rozechvění. Nemám pravdu?” Tang Feng pod přikrývkou potají pracoval na tom, aby pomalu zatínal a povoloval ruce. Kdyby znovu nabyl svou sílu dřív, než Su Qicheng čekal, byla by to vítaná výhoda.

Su Qichengovi v očích nebezpečně problesklo. „Lu Tianchen má vážně bystrý zrak. Jak přesně objevil někoho jako ty? K vlastnímu dobru jsi příliš chytrý.”

„Trochu jsem studoval psychologii.” Ale osobní zkušenosti byly rozhodně užitečnější než teorie sesbírané z knih. Nebylo to poprvé, co Tang Feng narazil na lidi jako Su Qicheng.

„Zdá se, že ses toho hodně naučil.”

„Taky mi to řekl.” Tang Feng nehtem zaškrábal na prostěradle a zeptal se: „Já do celé téhle situace nejsem zasvěcený. Proč mě musíte tahat do soutěživého dramatu mezi velkými osobnostmi jako vy dva? Já chci prostě hrát. To je celé.”

„Tvá slova jsou velmi dojemná. Ale bohužel už jsi tady. Není rozdíl, jestli tě pustím teď nebo později. Lu Tianchen a já už se nikdy nemůžeme vrátit k tomu spolupracujícímu partnerství, co jsme měli dřív. Jelikož je to takhle, alespoň si chci vzít, po čem toužím, dokud mám šanci.”

Su Qicheng se usmál a zavolal: „Přineste to.”

Dveře do místnosti se otevřely. Pár mužů v černém dovnitř vneslo spoustu kamer a umístilo je nalevo a napravo postele.

„Neublížím ti. Jenom potřebuju nahrávku, kvůli které Lu Tianchen znervózní.”

Pro celebritu byla kompromitující nahrávka jako časovaná bomba, co by mohla kdykoli bouchnout. Nikdy jste nevěděli, kdy se to provalí a co to provede s vaší kariérou.

Byla to hrubá a sprostá taktika. A bohužel také ta, co se používala až příliš často.
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>