TS - kapitola 94-95

Kapitola 94 – Albert (2)

Bledá ruka ten kousek papíru uzmula, než ho mohl zvednout. Ten muž měl kštici nádherných zlatých vlasů, ale ta tvář pod ní, byť byla pohledná, s sebou nesla zákeřnou atmosféru. Byl to člověk, co se od ostatních stranil.

„Znovu se setkáváme. To je ale náhoda, že?” Albert se bez pozvání posadil na židli, kterou do teď okupoval Gino, a lehce se usmál. „Abych nerušil tvou konverzaci s tím kavalírem, nemohl jsem si pomoct a našel jsem někoho, aby ho odvolal. Jsem velmi pozorný, že?”

Co tím Albert myslel, že je nechtěl rušit, a tak místo toho někomu řekl, aby Gina odvolal? Tang Fengovi přišlo obtížné pochopit sled Albertových myšlenek. Ale jednou věcí si byl jistý: nelíbilo se mu, že na Alberta narazil, i kdyby to byla náhoda.

„Pane, já vás neznám.” Rychle odejdi, ty mizero!

Byli na veřejném místě a v obklopení číšníků a ostatních zákazníků kavárny. Tang Feng nevěřil, že by se Albert odvážil něco provést na tak zalidněném místě.

Albert zamával kouskem papíru, co po sobě nechal Gino. „To mě ranilo.”

„Prosím, vraťte mi ten papír,” řekl Tang Feng klidně.

Albert ten papírek držel v jedné ruce a druhou z kapsy vytáhl zapalovač. Zrovna když chtěl ten papír zapálit, Tang Feng na něj chrstl zbytek své kávy. Tang Feng bezvýrazně řekl: „Vzduch je tu vážně suchý. Dávejte pozor, může se to snadno vznítit.”

Albert Tang Fengovo počínání nečekal. Zvedl oči a podíval se po něm, jen se nepatrně pousmál. Zmačkal ten papír do kuličky a upustil ho do poloprázdného šálku s kávou. I kdyby ho Tang Feng teď vytáhl, nedokázal by rozluštit, co na něm bylo napsáno.

„Ten papír ti ublíží. Hollywoodské hvězdy jsou všechny jen banda prostitutů, co přitažlivě vypadají akorát navenek, ale uvnitř jsou zničené.” Albert svůj názor vyjádřil velmi kavalírským způsobem, ale těmi nejošklivějšími možnými slovy. Tang Feng, jako předešlá hollywoodská hvězda, se zvedl k odchodu. Čím rychleji se od Alberta dostane, tím lépe.

Albert potichu tleskl do dlaní. „Pane Tangu, prosím, počkejte.”

Číšníci stojící po kavárně se všichni najednou pohnuli a přikráčeli ke stolům se zákazníky. Tang Feng nevěděl, co jim řekli, ale všichni se z kavárny rychle spakovali.

Brzy tam zůstal jenom Albert, Tang Feng a vysocí, podezřele vyhlížející číšníci.

„Prosím, posaď se.” Albert se na Tang Fenga zdvořile usmál. Pak si vzal ubrousek a zlehka osušil kávu, co se mu rozstříkla na oblečení.

Tang Feng se letmo podíval po číšnících, co blokovali východy, a pomalu se vrátil na své místo.

„Pane Alberte, nevím, jak jsem vás vyprovokoval, ale jsem jenom podřadná celebrita z cizí země. Nemyslím si, že jsem hoden toho, abych osobně bavil takového člověka jako vy.” Tang Fengovi zbývalo jenom jedno, za co byl rád, a to, že byl pořád den. Ale když se podíval na Albertův kávou potřísněný oděv, nemohl si pomoct a povzdechl si. Nečekal, že Albert vyměnil číšníky za svoje vlastní lidi. Přece jenom nebyl členem kriminálního světa!

Albert odhodil ubrousek stranou a nahlas a zřetelně luskl prsty. Rychle k nim přikráčel číšník a nalil jim dva šálky čerstvé kávy. „Vím, že nemáš rád kávu s cukrem. Ach, to samozřejmě mluvím o tvém současném já.”

„Prověřil jsem si tě. Míval jsi rád kávu jak s cukrem, tak s mlékem. Ne, bylo by přesnější říct, že jsi kávu vůbec neměl rád. Nevím, jak sis najednou rozvinul chuť pro kávu.” Albert si povzdechl s pochybným výrazem na tváři. Sevřel prsty do pěsti a na ni si položil bradu. Jak se díval na muže naproti sobě, řekl: „Je to skutečně podivné. Býval jsi typ, který mě vůbec nezajímal.”

„Tvé minulé já je jako jeden z těch bezduchých, bohatých mladíků, co jsou v New Yorku na každém kroku. Přesně jako oni jsi nevěděl, jak budeš každý den žít. Měl jsi velké dědictví, ale díky svému strašnému životnímu stylu jsi brzy došel na dno. Nakonec jsi musel prodat dům, abys poplatil svoje dluhy. Navzdory tomu by tě nikdo nelitoval. Na tomto světě je spoustu lidí, co vedou horší život než ty. Ale tvé minulé já se rozhodlo vzdát se veškeré naděje. Nemám rád takový zbytečný odpad.” Albert se opřel o opěradlo židle, překřížil si nohy a prstem si poklepal na koleno. „Ale když se na tebe dívám teď, nejsem schopen spojit si tvou současnou verzi s tou minulou.”

„Já už na svou minulost zapomněl.” Tang Feng nechápal, proč ho Albert obzvláště vyhledal. Zrovna teď se mohl akorát tak pohybovat jeden krok a zkoušet, kde ještě dosáhne.

Albert se potichu rozesmál, na tváři vševědoucí výraz. „V balíčku tarotových karet je karta jménem Smrt. Lidé se obvykle bojí, že si ji vytáhnou. Ale spíš než skutečnou smrt to typicky znamená konec minulosti a začátek nové budoucnosti. Spáchat sebevraždu skokem do moře je výsledkem zoufalství, co jsi cítil nad svým minulým životem. A po znovuzrození evidentně nebudeš ten samý člověk.”

„Pane Alberte, to jste sem přišel, abyste si se mnou promluvil o smyslu života?”

Kapitola 95 – Albert (3)

„Četl jsem pár děl o Číně. A v jednom se zmiňovalo, že když fénix vzplane v plamenech, znovu se zrodí z vlastního popela. To má samozřejmě co dělat s ohněm. Ty jsi spadl do oceánu,” přidal Albert dlouhý proud podivně znějících vět.

„Pane Tangu, můžeš mi to říct? Evidentně se nezajímám o lidi tvého typu, a přesto proč jsem čím dál tím víc zvědavější, když se o tobě něco dozvím? A taky na tomto velkém světě se nám tady podařilo se náhodou setkat! Bůh nám umožnil se setkat. Tohle je náš osud!” Z Albertova výrazu na tváři se zdálo, jako kdyby hrál nějakou Shakespearovu hru.

Při tom pomyšlení měl Tang Feng nutkání se rozesmát, ale odolal tomu. S mírným pokývnutím řekl: „Ano, možná. Alberte, co přesně se snažíte říct?”

Albert přimhouřil oči a naklonil se k Tang Fengovi. S mírným úsměvem na rtech odpověděl: „Ani já nevím. Možná mi to řekneš ty?”

„Jen se chvilku nudíte a chcete zabít čas tím, že mě budete škádlit. Lidé jako já se dají najít všude.” I když se k němu Albert nahnul, Tang Feng seděl na svém místě, s úsměvem a na pohled klidný. Ale přemýšlel, co by měl udělat dál. Kdyby Albert během příštích pár minut odešel, bylo by to nejlepší. Ale s myšlenkou na nejhorší možné scénáře měl Tang Feng pocit, že by měl pravděpodobně požádat o pomoc.

Albert nad Tang Fengovou odpovědí několikrát potřásl hlavou. „Ne, tak to není. Když tě Charles poprvé přivedl, už tehdy jsem si myslel, že jsi jiný než ostatní. Když jsem se vrátil do Spojených států, něco jsem si uvědomil: zdá se, že se o tebe zajímá dokonce i Lu Tianchen.”

Tang Feng předstíral, že si sedal do pohodlnější polohy, aby si ze zadní kapsy vytáhl telefon. Mezitím zíral na Alberta, aby udržel jeho pozornost na svých očích. „Lu Tianchen? Já si to nemyslím. Jsem jenom jeho zaměstnanec. Navíc ví, že mu můžu vydělat peníze.”

„Jsi jedinečný, je to tak?” Zdálo se, že Albert měl v oblibě odpovídat otázkami.

Tang Feng z paměti vyťukal na klávesnici sled čísel. A dál mluvil s Albertem, jako kdyby se nic nestalo. „Ano, ale každý člověk je jedinečný.”

Albert se usmál a zakroutil hlavou. „Ne, ne, ne, ty nejsi stejný. Jen pár lidí dokáže zůstat tak klidných tváří v tvář mě. Ani nemluvě o tom... že zrovna teď jsi po telefonu potají žádal o pomoc.”

Odhalil ho? Tang Feng si povzdechl. Jak se dalo čekat, vážně by se jako špeh neuživil. Jelikož už ho odhalil, nebylo třeba, aby to skrýval. Nechtěl Alberta rozzuřit.

Tang Feng svůj telefon položil na stůl. Na obrazovce bylo vidět, že už se ten hovor spojil a že na druhém konci byl Lu Tianchen.

„Takže jste to viděl, myslel jsem si, že jsem to skryl celkem dobře.”

Navzdory tomu, že věděl, že Tang Feng potají volal o pomoc, Albert nebyl ani trochu naštvaný. Vlastně se mu nálada zlepšila, když slyšel Tang Fengovo přímočaré přiznání.

„Já jsem se pro tuhle práci narodil. Před mýma očima se nic neschová.” Albert zvedl bradu. Nikdo by neodmítl slova chvály od ostatních. Zvlášť když ten „ostatní” byl v tomto případě člověk, o kterého se Albert velmi zajímal.

„Musím přiznat, že pokud teď hraješ, tak jsou tvoje herecké schopnosti vskutku ohromující. Ale věřím, že teď se chováš přirozeně.” Albert roztáhl ruce a uchechtl se. Zvedl se ze svého místa, zvedl ze stolu Tang Fengův mobil a skončil hovor s Lu Tianchenem. Potom Albert přistoupil k Tang Fengovi.

Přitom řekl: „Mám rád nádherné věci. Jako poupě květiny, než rozkvete. Jako čistou, zelenou slupku jablka, co má ještě dozrát a zčervenat. Já... mám trpělivost čekat tak dlouho, jak jen bude třeba.”

Albert se zastavil přímo za Tang Fengem, sehnul se a přiblížil ústa přímo k hercově uchu. Kvůli tomu teplému dechu na lalůčku měl Tang Feng takový divný a nepříjemný pocit.

„Budu čekat do dne, až se staneš nejjasnější hvězdou na nebi.” Albert pak telefon vrátil zpět Tang Fengovi. Albert toho okamžiku využil a stiskl hercovu ruku v pevném stisku. „Ani trochu zpocená, nechvěje se a dokonce bez náznaku paniky. Tvůj neobyčejný klid je velmi příjemný.”

„To je pro herce základní požadavek.” Tang Feng zvedl oči a podíval se ke dveřím. A tam stál mírně zadýchaný Lu Tianchen.

Albert si ho také všiml. S úsměvem se narovnal a kráčel ke dveřím. „Předsedo Lu, znovu se setkáváme.”

Lu Tianchen odstrčil dva strážce, co blokovali dveře. Když Lu Tianchen viděl, že je Tang Feng v pořádku, nespěchal k němu, ale místo toho se chladně podíval po Albertovi a řekl: „Věřím, že naše úmluva už skončila.”
-------------------------------------------

~ Pro TFa si přijel jeho rytíř na bílém koni, uvidíme, jak to s Albertem usmlouvá ;-) ~

~ A poznámka č.2: Jelikož pomalu, ale jistě doháníme anglický překlad (momentálně 132 kapitol), můžete přemýšlet o návrzích na projekt, co vecpeme mezi. Využít k tomu můžete záložku na horní liště Další čtivo. A když se nikdo nijak nevyjádří - nebo se neshodneme - svévolně o tom rozhodnu já :-D ~

<Předchozí>...<Následující>