TS - kapitola 91-93

Kapitola 91 – Povídání při kávě (1)

Kvůli tichu byla ve výtahu tíživá atmosféra. Gino, co se opíral o stěnu s rukama založenýma na hrudi, se otočil, aby se podíval na Tang Fenga. Vzlínaly v něm pocity úcty. V budoucnu z nich budou kolegové a ve filmu důvěrní milenci. Jak mohl Tang Feng dopustit, aby mezi nimi došlo k tak neomaleně tiché a dokonce trapné náladě?

Tang Fengův vyrovnaný a klidný zevnějšek s mírně arogantním jádrem mu připomněl někoho jiného.

„Copak jsme zrovna teď neřekli, že z nás budou důvěrní milenci? Jak můžeš být po odchodu tak odměřený?” zhodnotil Michael Gino Tang Fenga se smíchem. Tang Feng stál s rukama v kapsách a nonšalantním výrazem na tváři. Zdálo se, že by si svůj vyrovnaný zevnějšek udržel, i kdyby mělo nastat zemětřesení.

„Nepamatuju si, že bychom se navzájem nějak znali. Proč jsi tak rychle souhlasil, že budeš v tomhle filmu hrát?” Tang Feng hlavu neotočil a dál se díval na dveře výtahu, v které se odrážela slavná celebrita za ním.

Gino pozvedl obočí. „Upřímně řečeno nejsi první asijský herec, na kterého jsem narazil, takže jsem zvědavý, proč jsi tak očividně proti mně. Ani nejsi stejně nadšený nebo nervózní jako ostatní druhořadé celebrity, co mě poprvé potkali. Buď jsi velmi dobrý herec nebo máš výjimečně silnou kontrolu nad svými emocemi. Co tě přimělo být takový?”

„Protože na světě je příliš mnoho pošetilých lidí jako ty.” V žádném případě mu nemohl říct, že to je zvyk, co si vypěstoval. Kdyby se čtyřicetiletý pacient se srdeční chorobou nechal vyvést z míry tak snadno jako mladík jako Gino, tak by umřel už dávno.

Tang Feng se otočil. „Pořád jsi mi neodpověděl na otázku.”

„Protože chci zažít ten pocit se s tebou milovat.” Při tom neslušném výrazu na Ginově tváři bylo těžké rozpoznat, kolik je na tom pravdy.

„Tak to bys měl vědět, že spolu vlastně nesvedeme fyzickou bitvu.” Tang Feng se přesunul blíž k Ginovi a usmál se, jak se chytil jeho límce. Najednou se nahnul a promluvil Ginovi u ucha: „Nepožádal jsem tě, abys mi za každou cenu pomohl, ale ze zdvořilosti ti patří můj dík, ale to je celé. Pokud předložíš ještě nějaký přemrštěný požadavek, udělím ti pěst do té tvé pohledné tváře.”

Gina to na okamžik šokovalo a zíral na Tang Fenga, co už ho pustil. Ústa se mu otvírala a zavírala, jako kdyby chtěl něco říct, ale nakonec z něj nic nevyšlo.

„Jsme tu.” Přesně v tom okamžiku se dveře od výtahu otevřely a Tang Feng vykročil ven.

„Správně...” Gino přikývl a také vyšel ven. Když o Tang Fengových slovech a počínání přemýšlel s jasnou myslí, měl pocit, že na něm vidí víc a víc podobností s Fiennesem.

„Počkej!” Když Gino viděl, že Tang Feng už došel do lobby, vyrazil, aby jej dohnal. Něco mu na tom přišlo divné, takže znovu zakřičel: „Tang Fengu! Počkej!”

Jak Tang Feng zaslechl Ginův výkřik, rychle se zastavil a otočil se vzad, jen aby viděl, jak si to k němu rázuje.

Zdálo se mu, že se v okolí zablýsklo, ale když se Tang Feng rozhlédl, aby to zkontroloval, toho fotografa nenašel. Ale v hotelu bylo celkem dost hostů, co se dívali jejich směrem.

„Naštěstí nejsi žena, jinak by se zítra v novinách objevilo, že jsme šli spolu do hotelu.” Gino se srdečně zasmál a poplácal Tang Fenga po rameni. Řekl: „Bude nejlepší, když teď odejdeme.”

Tang Feng klidně odpověděl: „Zdá se, že kolem tebe poletuje víc pomluv než kolem průměrného člověka.”

„Co kdybychom si zašli na kafe?” Gino se podíval na hodinky. „Můžeme si promluvit o tom filmu. Odpoledne nic nemám.”

Co se práce týkalo, Tang Feng do toho nikdy netahal svoje osobní pocity. „Jasně.”

Kapitola 92 – Povídání při kávě (2)

V kavárně na terase ve středních patrech hotelu sedělo pár hostů a užívali si chladný odpolední vánek. Ve vzduchu se vznášelo voňavé aroma kávy a před nimi byla spletitá výloha se zákusky... všechno bylo uvolňující a příjemné.

Gino jemně zakroužil svou kávou, pohled měl upřený na muže naproti sobě, co si prohlížel scénář. On taky občas shlédl, aby se začetl do scénáře, ale většinu času upíral pohled na Tang Fenga. Měl z něj prostě podivně povědomý pocit. Co jen to na něm bylo?

Tenhle pocit měl od chvíle, co se poprvé setkali. To byl také důvod, proč režiséra Li Weie požádal, aby dal Tang Fengovi šanci. Když mu jeden Lu Tianchenův asistent zavolal a požádal ho, aby zkontaktoval Tang Fenga, ke svému vlastnímu překvapení souhlasil, i když se estrád účastnil jen zřídka.

„I když na mě budeš dál zírat, tak se na květinu neproměním.” Tang Feng otočil stránku a usrkl ze své kávy, aniž by vzhlédl. Svoji kávu měl černou bez cukru a bez mléka, byl to jeho starý zvyk, co se nikdy neměnil.

Gino si opřel bradu o ruku; oči mu zakrývaly sluneční brýle. S mírným úsměvem řekl: „Ty už květina jsi.”

„Pokud jsem já květina, tak co jsi ty?” uchechtl se Tang Feng. Tohle bylo poprvé, co ho někdo porovnával s květinou.

„Já? Co se mě týče, já jsem zahradník, co pečuje o květiny, ale taky bych mohl být zloděj květin.” Jak Gino mluvil, zasmál se. „Co myslíš?”

„Přijdeš mi nudný. Říkáš hlouposti bez žádné význačné hodnoty. Kdybys byl vážně zahradník, tak bys nedokázal vypěstovat jedinou květinu,” promluvil Tang Feng nezúčastněným, znuděným tónem a přitom pozvedl obočí.

Ginovi se najednou rozšířily oči. „Tangu, víš ty co? Od první chvíle, co jsem tě spatřil, jsem měl velmi divný pocit. Jako kdybych se s tebou už setkal.”

Tang Fengovi přeskočilo srdce, ale dál se díval do scénáře. Dočetl až k pasáži, kdy se dvě postavy spolu handrkují. Když Tang Feng pomyslel na jejich minulost a teď, tiše se pro sebe zasmál. V tom okamžiku se rozhodně zdálo, že byli „hašteřiví milenci”.

„Vím, že jsem tvůj milenec ze snu. Nemusíš to opakovat,” žertoval Tang Feng.

„Ne, to ne.” Gino potřásl hlavou, pohled stále upíral na Tang Fenga, jako kdyby se snažil přečíst, na co myslí. Nakonec viděl jenom lhostejného, vyrovnaného muže, co pil kávu.

„Znáš Fiennese Tanga?” zeptal se Gino.

„Ano, samozřejmě, je slavný.” Nejenom to, velmi dobře se znali.

Gino pokračoval: „Tangu, vážně se mu podobáš. Dokonce i jméno máte stejné. Hele, oba dva máte rádi kávu bez cukru.”

„To je preference, co by mohlo mít mnoho lidí.”

„Ne jenom tohle. Pravděpodobně si to neumíš představit, ale to, co jsi teď řekl, mi kdysi řekl i Fiennes. Vždycky mi říkal, že jsem nudný a bláznivý a že všechno, co říkám, je k ničemu.” Gino si s náznakem smutku v očích povzdechl. „Fiennes byl vážně dobrý člověk, ale... Dokonce i Bůh na něj žárlil a vzal si ho tak brzy.”

Tang Feng zvedl hlavu a scénář si založil do tašky.

Řekli, že se pobaví o filmu, ale do teď s tím neměla co dělat jediná věta jejich rozhovoru. Jelikož teď byl tématem „Fiennes Tang”, probudilo to Tang Fengův zájem. Chtěl vědět, jaký byl z Ginova pohledu.

Přece jenom Gino zrovna řekl, že byl dobrý člověk.

„To zní, že jsi k němu měl vážně blízko,” řekl Tang Feng. „Jaký byl?”

„Fiennes?” Gino potřásl hlavou a usmál se. Podíval se do šálku s černou kávou, jako kdyby vzpomínal na minulost. „Navenek vypadal jako vyspělý, klidný a charismatický člověk, ale ve skutečnosti to byl hrdý a sebejistý chlápek. Někdy jsem si nemohl pomoct a musel jsem ho škádlit. Z nějakého důvodu jsem ho vážně rád viděl na hraně.”

„Vzpomínám si, že měl nemocné srdce.” Takhle se chovat k nemocnému člověku. Gino, ty mizero!

Kapitola 93 – Albert (1)

„Pravda, měl nemocné srdce. Ale když člověk stál přímo vedle něj, nikdy si na to nevzpomněl. Nikdy by tě ani nenapadlo, že Fiennes byl člověk, co mohl každou chvilkou umřít na infarkt.” Ginův hlas zněžněl, nesl v sobě náznak úcty. „Byl to tak optimistický člověk. Vždycky se snažil zlepšovat a byl až chorobně pracovitý. Navíc lépe než kdokoli jiný věděl, jak dobře žít.”

„Tenhle typ člověka je velmi atraktivní. Kdo by nemiloval člověka, co do svého okolí vnáší tolik vitality? Když jsi s ním mluvil, měl jsi pocit, že každý obyčejný den byl úžasný. Snažil by ses zlepšovat spolu s ním. Bylo to nepochopitelné. Obdivoval jsem ho, ale taky jsem mu záviděl. Hádal jsem se s ním bez žádného konkrétního důvodu. Vím, že to nebylo tak, že bych ho nenáviděl. Jen jsem chtěl... přiblížit se k němu.” Gino porcelánovou lžičkou míchal svou kávu a hořce se usmál. „Protože jsem věděl, že nikdy nebudu schopen stát se někým jako on.”

Byl to divný, a přesto fantastický pocit slyšet Ginův názor na jeho samého, z perspektivy nezúčastněného. Tang Feng nikdy nevěděl, že o něm Gino smýšlel takhle. Nicméně Ginovo minulé chování a řeč vůči němu bylo nevyhnutelně dětinské.

„Podle toho, co jsi řekl, to vážně zní, že to byl hodný člověk.” Tang Feng se chválil, aniž by se držel zpět. Byl to celkem dobrý pocit.

Gino se na oplátku zasmál. „Máš pravdu. Jednou jsem přemýšlel, že kdybych byl na jeho místě – opuštěný sirotek s genetickou srdeční chorobou – jestli bych byl schopen stát na vlastních nohách. Nebo jestli bych začal obviňovat všechny kolem mě za vlastní nesnáze? I kdybych se dokázal sebrat, myslím, že by pro mě bylo těžké vyškrábat se do jeho postavení. Dokonce i teď se akorát můžu dívat na jeho záda a dál šplhat.”

Bylo úžasné nechat se takhle chválit; tak moc, že Tang Fengovi nevadilo, aby tohoto svého mladšího herce utěšil. „Teď je z tebe holywoodská hvězda. I kdybys s ním soupeřil, nejsi tak daleko za ním.”

Gino potřásl hlavou a odpověděl: „Kdo s tím staříkem může vůbec soupeřit? On je herec od přírody. On se narodil, aby v tomhle průmyslu uspěl. Až o něm v budoucnu budou lidé mluvit, budou ho označovat jako 'velmi váženého herce'. Co se týče lidí jako jsem já, my dostaneme akorát 'velmi populární hvězda'. Takový titul nám snadno může vzít někdo nový.”

Tang Feng si ani nevšiml, že ho Gino popsal jako 'velmi váženého herce'. Jak ho to Gino zrovna teď nazval? Stařík? Prosím, když zemřel, nebylo mu ani čtyřicet. V tomhle věku měli být muži na vrcholu své vyspělosti a kouzla. Vůbec nebyl starý.

„Já si nemyslím, že by Fiennes byl stařík. Byl ve věku, kdy jsou muži nejvíce okouzlující.” Ty neomalený mladíku!

V těch seznamech v časopisech s titulkem '100 nejvíce sexy mužů na celém světě' bylo víc než polovině mužů po pět a třicítce. Jenom náctileté dívky by měly rády neomaleného mladíka jako Gino.

Gino se po Tang Fengovi zvědavě podíval, když zaslechl jeho námitku. „Ty ses o něj zajímal?”

„Je to můj idol.” Tang Feng rychle přišel s výmluvou.

„Není divu, že jsi mu podobný. Takže ho napodobuješ.” Kvůli Ginově odpovědi Tang Feng skoro začal z hněvu kašlat krev.

Jaké napodobování? Jeho povaha byla normálně takováhle, jasný? Tang Feng váhal, jestli by měl po Ginovi chrstnout zbytek své kávy nebo ne.

„Tohle je moje normální povaha.” Tang Fengův hlas byl těžší než obvykle, byl jasně tak nějak nešťastný.

Gino rychle zamával rukama v kapitulaci. „Dobrá. Promiň. Mýlil jsem se. Odpusť mi? Tang Feng je rozhodně jedinečný člověk. Vůbec nikoho nenapodobuje.”

Tang Feng neměl ani sílu nějak namítat. Co bylo tohle za omluvu? Gino se choval, jako kdyby chlácholil dítě.

V tom okamžiku Ginovi zazvonil telefon. Herec to zvedl a odpověděl druhé straně několika větami. Potom si našel kousek papíru a promluvil omluvným hlasem, zatímco tam něco čmáral: „Můj manažer mě kvůli něčemu potřebuje vidět. Musím jít. Tohle je moje soukromé číslo a ID na messengeru. Určitě mi zavolej!”

„Dobře,” odpověděl Tang Feng.

„Nezapomeň, určitě mi musíš zavolat!” Zdálo se, že Gino pospíchal, neboť jakmile mu předal ten kousek papíru, okamžitě odpochodoval.

Tang Feng si povzdechl. Zrovna, když chtěl ten kousek papíru zvednout, někdo ho v tom předběhl. Tang Feng vzhlédl: před ním stál bledý muž se zlatými vlasy.
------------------------------------------------------

~ Příště to bude drama s Albertem, guhahaha ~

<Předchozí>...<Následující>