JAB2 - kapitola 15

Kapitola 15

Christian zrovna vyšel ze sprchy a natáhl si kraťasy, když jeho babička zaťukala na dveře.

„Jsi oblečený? Máš návštěvu.”

Přemýšlel, kdo by to mohl být, a otevřel dveře.

Za jeho babičkou stál Alexander.

Christian mrkl, cítil se ztraceně. Co tady Alexander dělal?

„Hej,” řekl a střetl se s Alexanderem očima.

Alexander se potáhl za límeček a odkašlal jsi. „Byl jsem v okolí,” řekl celkem ztuhle.

Christian zamrkal, odvrátil pohled a přikývl. „Pojď dál.” Ustoupil stranou a nechal Alexandera vejít do pokoje.

Jeho babička mu věnovala tázavý pohled, ale Christian zakroutil hlavou: ne, Alexander nebyl jeho přítel.

„Tvůj kabát, mladý muži,” řekla jeho babička.

Alexander si sundal kabát a dal jí ho.

Christian zavřel dveře. „Promiň za ten nepořádek. Vím, že to nenávidíš.” Na jeho obranu to byl pokoj průměrného vysokoškoláka.

Alexander se rozhlédl kolem. „Čekal jsem horší.”

„Mám se urazit?”

Alexander se vrátil pohledem k němu a Christian si najednou začal být akutně vědom, že měl na sobě jenom kraťasy. A byl mokrý. Christian popadl čistou košili a rychle si ji oblékl.

„Nevěděl jsem, že bydlíš se svojí babičkou.”

„Momentálně mám dost málo peněz, takže dává smysl, že bydlím tady. Babičce to nevadí. Myslím, že je osamělá.”

Na místnost padlo ticho, jak se na sebe navzájem dívali.

Christian přešlápl z jedné nohy na druhou, promnul si zátylek. „Můžeš se posadit?”

Alexanderovi zacukalo v koutcích. „To je otázka?”

Christian se rozpačitě zašklebil. „Možná.”

Alexander na něj pár sekund zíral, než si odkašlal. „Mám dvě hodiny nazbyt, než budu muset vyzvednout Milu. Zabav mě.”

Christian se zasmál. „Pracuješ někdy?” řekl, pleskl sebou na pohovku a chopil se dálkového ovládání.

„Někdy,” řekl Alexander, předstíral vážnost. „Pokud na to mám náladu.”

Christian zjistil, že se usmívá, jak zapnul televizi. Pořád ho to trochu překvapovalo, že Alexander nebyl chorobný workoholik a perfekcionalista. Přišel mu jako ten typ, ale vlastně nebyl. Vypadalo to, že o dokonalost usiloval jen ve svém osobním životě. „Myslím, že mám nějaké chabé akční filmy. Jsou tak špatné, až je to legrační. No tak, sedni si.”

Příliš pozdě si uvědomil, že to jediné místo k sezení kromě postele bylo místo na pohovce vedle něj.

Alexander váhal, než si sedl co nejdál od něj, jak jen to bylo možné, což nebylo moc daleko: ta pohovka byla celkem malá.

Christian si olízl rty a díval se na televizi, jak film začal.

„Doufám, že tě příliš nenudím,” zamumlal Alexander.

Christian se zamračil a prohlížel si ho. Alexander měl bezvýraznou tvář, oči upřené na obrazovce televize. „Proč bys mě nudil?”

„Řekl jsi, že tě to znudilo. Proto jsi m— nás poslal k vodě.”

Christian si skousl ret. „To je jiné. To byl sex. Tohle... není sex.” Rozhodně to nebyl sex.

Alexander se uchechtl. „Přesně to, co chce každý muž slyšet: že člověka nudí jenom v posteli.”

Christian ho chytil za paži. „Víš, že jsem to tak nemyslel.”

Cítil, jak se svaly pod jeho rukou napjaly.

Alexander shlédl na Christianovy prsty kolem svého bicepsu, než pomalu vzhlédl.

Christian se začervenal a pustil ho, sevřel ruku a dal si ji do klína. „Víš, že jsem měl do znuděnosti daleko.” Ztuhl, napůl očekával, že se Alexander zeptá, proč s tím přestal, když se vlastně nenudil, ale Alexander se nezeptal.

Christian si vydechl.

Chvíli v tichosti sledovali film, ačkoli Christian by nebyl schopen říct, o čem ten film byl, i kdyby na tom závisel jeho život. Bylo tam hodně křiku a střílení, ale on to jen stěží vnímal.

Christian si nikdy nebyl tak akutně vědom svého vlastního těla. Cítil každý nádech: Alexanderův vyrovnaný dech a jeho vlastní, nepravidelný a trochu moc hlasitý. Cítil každý centimetr, co odděloval jejich těla, kůže ho brněla a bolela po Alexanderově dotyku.

Lidé v televizi měli sex a Christian se trochu ošíval. Nepodíval se na Alexandera, ale byl si jistý, že si tu náhlou trapnost ve vzduchu jen nepředstavoval. To napětí, hutné a napjaté.

'Má přítelkyni,' opakoval si Christian v duchu jako mantru. Přítelkyni. Přítelkyni. Přítelkyni.

Skoro sebou trhl, když na své holé paži ucítil dotyk. Alexander jej prsty hladil ze strany ruky, otíral se Christianovi o zápěstí.

Christian otočil hlavu a zjistil, že Alexander sledoval film, jako kdyby si ani nebyl vědom toho, co jeho ruka dělala. Možná si toho nebyl vědom.

Erotická scéna skončila, ale Alexander se prsty stále dotýkal jeho paže. Hladil. Jemně hnětl.

Christian lapal po dechu, pohled začínal mít rozostřený, nervy se mu rozžhavovaly a kůže ho pálila tam, kde se ho Alexander dotýkal.

„Alecu,” vypravil ze sebe nakonec.

„Co?”

„Tvoje ruka.”

Prsty se zastavily.

Alexander shlédl, sevřel rty do tenké linky a ruku stáhl. „Promiň,” řekl, hlas měl odměřený. „Neudělal jsem to naschvál.”

„To nic,” řekl Christian s nucenou lehkostí v hlase. „Shawn a já se dotýkáme neustále.”

„Shawn,” zopakoval Alexander. „Je to jenom kamarád?”

„Cože?”

Alexander měl bezvýraznou tvář, ale oči měl dychtivě upřené na něj. „Spíš s ním?”

Christian se krátce zasmál. „Ne! Je pro mě jako bratr. Kromě toho je ve vztahu a i kdyby nebyl, není můj typ.” Kde kruci Alexander přišel k tomu s ním a Shawnem?

Alexander sklopil pohled, skrýval svůj výraz. Když znovu vzhlédl, oči měl nečitelné. „S kolika lidmi jsi spal za posledních pár týdnů?”

Christianovi se zadrhl hlas v hrdle.

Naklonil hlavu ke straně. „Proč tě to zajímá?”

Ticho.

Alexander nakonec řekl: „Nelíbí se mi, že si lidé myslí, že jsi nenáročný.”

Och.

Christian se podíval zpět na televizi. „S kolika lidmi jsem se po tobě vyspal, není tvoje věc.” Věděl, že zněl naštvaně a zklamaně, ale s tím nemohl nic dělat; nikdy mu tak moc nešlo skrývat své emoce. „Nehodlám se omluvit za tu svoji 'nenáročnost'.”

Cítil, jak se Alexander díval na jeho profil. „Nechtěl jsem tě urazit.”

„Tak co jsi kruci chtěl?” Christian na něj zahlížel. „Co tady vůbec děláš, Alecu? A neříkej mi ty kraviny o tom, že jsi byl v okolí. Proč tady jsi?”

Alexanderovi se pohnul ohryzek. Odvrátil zrak, čelist měl zaťatou.

„Já nevím,” řekl stručně.

Kvůli té surové upřímnosti v hlase Christianovi málem vyskočilo srdce z hrudi.

„Ty nevíš?” Pokud Alexander nevěděl, co tady dělal— pokud to byla návštěva z rozmaru— bylo to obrovské. Alexander Sheldon své počínání vždycky plánoval a odůvodňoval. Vždycky. Aspoň to Christian věděl.

Alexander vstal. „Byla to chyba. Neměl jsem sem chodit.” V tváři mu tepal sval. „Sbohem, Christiane.” V jeho hlase byla konečnost a Christian zpanikařil a popadl ho za ruku.

Alexander sebou trhl.

„Nechoď,” řekl Christian a stiskl mu prsty. „Můžeme být— můžeme být kamarádi.” V duchu se děsil, protože tohle byl zkurveně strašný nápad. Být kamarád s Alexanderem bude peklo. Ale jedna jeho část byla připravená být kdekoli je Alexander chtěl mít— ta hloupá, zamilovaná část.

„Kamarádi,” zopakoval Alexander, jako kdyby to slovo neznal.

Christian přikývl, udržoval jeho pohled. „Jo. Jen tak spolu trávit čas, víš?”

Alexander na něj zíral.

Christian mohl doslova cítit ten konflikt v Alexanderovi: jeho sevření Christianovy ruky se uvolňovalo a zesilovalo.

Christian si vzpomněl, že se zdálo, že lidé měli rádi jeho úsměv, a tak se usmál a tiše řekl: „Kamarádi?”

„Kamarádi,” řekl Alexander.

„Dobře,” řekl Christian, nebyl si jistý, jestli byl radostí bez sebe nebo zklamaný. „Tak tedy kamarádi.”

Alexander přikývl a znovu se posadil, ale tentokrát blíž ke Christianovi. Vyprostil svou ruku z Christianových prstů a natáhl si paži zezadu na opěradle pohovky, za Christiana. Byl teplý a velký a příjemný— a tak blízko, že Christian cítil jeho vodu po holení. Cítil jeho teplo.

Christian se roztřeseně nadechl. Bože, chtěl ho. Chtěl si položit hlavu na Alexanderovo rameno. Chtěl mu ovinout paži kolem pasu. Chtěl se na něj obkročmo posadit a jet na něm. A všechno to mu hlavou probíhalo rychlostí tisíců kilometrů za hodinu, takže se mu točila hlava tužbou.

Kamarádi? Tímhle tempem do konce tohoto týdne zešílí.
--------------------------------------------


~ Zabav mě... jak, ehm, královské. Ovšem dvě hodiny jsou tak akorát na něco menšího... ~

~ A myslím, že nebude jediný, kdo zešílí ^_^ ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>