JAB1 - kapitola 20

Kapitola 20

Shawn měl obvykle lehké spaní.

Ale když se dveře od jeho pokoje té noci otevřely, Shawn měl problém se probudit, mysl měl naprosto vyčerpanou. Zabořil se hlouběji do Rutledgeova teplého ramene, pevněji sevřel ruce kolem jeho paže.

Zdálo se, jako by ty hlasy přicházely z velké dálky.

„Tvůj bratr spí,” řekl Rutledge. „Jdi zpět do postele.”

„Ale já měla špatný sen! Bojím se. Když se bojím, Shawn mě vždycky obejme!” Byla to Emily.

Shawn se snažil otevřít oči. Nefungovalo to.

„Emily,” řekl Rutledge přísně. „Jsi malá chytrá holka. Nemůžeš s Shawnem spát, protože je postel pro nás tři moc malá.”

„Budu spát s Shawnem. Ty můžeš jít spát s Bee!”

Rutledge se uchechtl. „Nemyslím si, že se do tvé postele vejdu, půlčíku.”

Emily o tom přemýšlela. „Můžu spát na tobě. Jsi velký a Shawn na tobě rád spí.”

To byla rozhodně pravda, ačkoli Shawna rozrušilo, že to Emily věděla.

„Nemůžeš na mě spát.”

„Proč?”

„Protože—protože... Fajn,” vyštěkl Rutledge to poslední, což Shawna překvapilo.

Emily se potěšeně zajíkla, vylezla na postel a Rutledgeovi na hruď.

„Jsi velmi teplý,” řekl se zívnutím.

Vážně byl. V místnosti bylo velmi chladno, ale Derek byl velmi teplý. Tak teplý.

„Spi. A nepočůrej se na mě,” zabručel Rutledge.

„Nejsem děcko. Jsem velká. Nečůrám v posteli!”

„Dobře. Teď spi.”

„Máš na hrudi směšné chlupy. Shawn na hrudi nemá směšné chlupy. Proč?”

To Rutledgea zarazilo. „Spi.”

„Nemáš mě rád,” zamumlala Emily. „Bee máš radši.”

Těžký povzdech. „Proč si myslíš, že ji mám radši?”

„Včera jsi jí dal čokoládu!”

Shawn se zamračil. Hm?

„Protože si o ni řekla. Pokud něco chceš, musíš si říct.”

„Takže když si řeknu, dáš mi cokoli? Cokoli, cokoli?”

„Pokud řeknu ano, přestaneš mluvit a budeš spát?”

„Jo!”

„Fajn. Co chceš?”

„Chci štěně! Černé a chlupaté! S bílou hvězdou na čele!”

Odmlka. „Vyber si něco jiného.”

„Ale řekl jsi cokoli!”

Shawn odplul zpět do spánku, stále s úsměvem.




„Takže,” řekl Christian, opřel se vzad a trochu se na své židli houpal. „Co se děje s tebou a Rutledgeem?”

Shawn na něj vzhlédl od svého talíře. „Hm?”

Christian se tiše zasmál. „No tak. Nejsem slepý. Táhne se to týdny. Myslel jsem si, že už tě teď omrzí, ale ty většinu času pořád vypadáš tak naprosto ojetě—”

„To ne.”

Christian mu věnoval nekompromisní pohled.

Shawn si stiskl kořen nosu a přiznal: „Jo, jasný. A co?”

Christian zvedl ruce. „Hej, já tě nesoudím. Cokoli ti sedne.” Pokrčil rameny s pokřiveným úsměvem. „Není moje věc, že ses zamiloval do jeho penisu.”

Shawn se zhroutil na opěrku židle a pochmurně se na Christiana podíval. „Možná to je trochu víc komplikovanější než to.” Přejel si rukou po čele, povzdechl si. „Už si ani nejsem jistý, jak se v jeho přítomnosti mám chovat ve třídě. Je to, jako kdyby mi mozek přestal pracovat, když je kolem.” Zašklebil se. „Včera jsem ho políbil před kabinetem. Nemohl jsem si pomoct. Měli jsme štěstí, že bylo pozdě, a nikdo nás neviděl—myslím.”

Christianovi obočí poskočilo skoro až k vlasům. Zapískal. „Počkat, to jste, jako, ve vztahu?”

Shawn si promnul koutek oka. „Ne—tím myslím—já nevím. Já... tak nějak jsem mu dal klíč od mýho bytu.”

Christian se začal smát.

Shawn ho pod stolem kopl. „Zmlkni. Dávalo to smysl to udělat. Někdy chodí velmi pozdě a nechci, aby klepal a vzbudil děcka. Neznamená to to, co si myslíš, že to znamená.”

„Ach, vážně?”

Shawn si povzdechl. „Já nevím. Poslední dobou to je divné. Je na mě někdy tak hodný a já se cítím jako... cítím se s ním tak dobře, víš?” Šťastný. „Je to tak matoucí.”

„No počkej. To nemluvíte?”

Shawn pokrčil rameny. „Jasně, mluvíme, ale o tomhle ne. Večer přijde ke mně a pokud jsou děti pořád vzhůru, není to tak, že bychom mohli řádně mluvit. Pokud jsou už v posteli, netrávíme moc času mluvením.” Prostě ho chci jen svléknout a on mě. „A on není zrovna mluvící typ.”

„Vypadá to, že tentokrát chce mluvit.” Christian kývl na něco za ním.

Shawn otočil hlavu a spatřil, jak k němu Rutledge svižně šel. Shawn se postavil a o krok odstoupil od stolu, zrovna když k němu Rutledge přišel.

„Děje se něco?” zamumlal Shawn a rozhlédl se kolem. Přitahovali zvědavé pohledy; profesoři do kantýny normálně nezavítali.

Rutledgeovi se trochu uvolnila ramena. „Ne,” řekl, otočil se a zamířil z kantýny, jasně čekal, že ho Shawn bude následovat.

Shawn protočil očima a následoval ho.

„Na pár dní odjíždím,” řekl Rutledge, jakmile byli venku.

„Kam? Proč?”

„Na tom nesejde. Není to tvoje věc.”

Shawn si založil ruce na hrudi. „Vážně? Tak proč mi to vůbec říkáš?”

Zahlíželi na sebe.

Shawn odmítal sklopit zrak.

„Odcházím,” řekl Rutledge definitivně.

„Fajn. Jdi.” Shawn si skousl vnitřní stranu tváře, snažil se zadržet ty tucty otázek. Takových, kvůli kterým by vypadal jako patetická, nuzná náctiletá holka.

Rutledge k němu nakročil; teď měli tváře jen pár centimetrů od sebe. Rutledgeovi se v temných očích proháněl podivný nepokoj. Něco se mezi nimi přesouvalo a Shawna to děsilo. A vzrušovalo ho to.

Uplynulo pár sekund a oni se na sebe jen dívali.

Nějaký kluk vyšel z kantýny a oni od sebe odskočili.

„Profesore,” řekl ten kluk zdvořile Rutledgeovi.

„Správně,” řekl Shawn a strčil si ruce do kapes. „Půjdu.” Než na tebe skočím a přede všemi tě políbím.

Rutledge ztuhle kývl a odkráčel.

Shawn si povzdechl. Zatraceně.

Možná že jim ta několikadenní přestávka prospěje. Věci začínaly být až moc divné.

Nebo možná že problém byl v tom, že už to nebylo divné.
--------------------------------------------

~ Všímáte, že ani tak inteligentní Rutledge nedokáže argumentovat s Emily? ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>