TS2 - kapitola 11

Kapitola 11 – Skrytá past ve slovech

Lu Tianchen zíral na Tang Fenga. Chtěl z jeho očí získat nějakou odpověď, ale v nádherných duhovkách druhého muže nemohl nic najít.

Nebylo to poprvé, co Lu Tianchen Tang Fenga zkoušel, ale tentokrát to bylo trochu jiné. Lu Tianchen na něj nezíral tázavým pohledem, ale spíš se na něj díval s pochopením a posedlostí, dával najevo pocit, který ani on sám nepodezíral.

Tang Feng si jako herec věřil, že dokáže pochopit emoce za různými pohledy. Co mohl Lu Tianchen myslet tím, když na něj tak hluboce pohlížel?

TS2 - kapitola 10

~ A tentokrát trochu té žhavé akce... ~

Kapitola 10 – Rozcvička

Dnešní natáčení skončilo hladce. Členové štábu, co byli pořád nezadaní, spolu diskutovali, kam by měli jít na večeři. Ženatí lidé jako režisér Li Wei jejich nabídku na společnou večeři odmítli a mířili domů, aby se najedli se svou rodinou.

„Tang Fengu, pojďme se najíst.” Gino vyšel ze svého přívěsu, jen co se převlékl a smyl líčení. Když viděl, že Tang Feng byl na půl cesty do svého auta, rychle na něj zavolal.

Tang Feng na Gina mávl, aniž by otočil hlavu. Nastoupil do auta a řekl: „Dneska večer už něco mám. Uvidíme se zítra.”

DS2 - kapitola 9

~ Bo na ten komentář k předchozí kapitole se nedalo odpovědět jinak... ;) ~

Kapitola 9

Navzdory oranžovým páskám na uniformě, co nás označovaly za vězně, to dopadlo tak, že Cam a já jsme měli toho večera dovoleno odejít z našeho pokoje. Pár kroků za náma šel mariňák, ale bylo dost snadný ho ignorovat.

„Co tenhle kretén vůbec dělá?” zeptal jsem se Cama, jak jsem ze strany mlátil do automatu a snažil se z něj dostat čokoládu.

„Pravděpodobně se ujišťuje, že se nedostaneme do Jádra a nesabotujeme reaktor.”
Spadla mi brada. „To jako vážně?”

DS2 - kapitola 8

Kapitola 8

V sráčovi bylo míň prostoru k pohybu než v naší malý podzemní cele. Taky tady byla stejná zima, ale aspoň jsem byl zase oblečenej v uniformě. V uniformě s jasně oranžovým páskem na paži, co ze mě dělal vězně. Cam měl taky jednu.

Tři zadní řady sedaček a prostor za nima jsme měli jenom pro sebe. Dál vpředu kabiny si nejnovější várka rekrutů přímo ze základny udržovala odstup, jak jen mohla, a snažili se nepředstírat, že nejsme zkurvená podívaná. Ale někteří z nich stejně zírali. Pár dalších na nás otevřeně zíralo, jako bychom byli netvoři z vedlejšího programu.

TS2 - kapitola 9

Kapitola 9 – První společné hraní

„Zeptala jsem se ho, jestli má někoho rád jako táta mámu.” Prohnaná dívka uličnicky mrkla.

Ruce omotala kolem Albertových ramen a hravě vystrčila jazyk.

„To byla chytrá otázka. Jak odpověděl?” Alberta nevyvedlo z míry, jak Anička tu otázku formulovala. Byl svobodný; ta takzvaná 'láska mezi tátou a mámou' se tady nedala použít. Prostě jen potřeboval dítě. To byl jediný důvod.

Neměl ponětí, kdo byl Aniččina biologická matka. A nebylo ani třeba, aby to věděla Anička.

„Řekl, že nemá nikoho rád.”