TS - kapitola 57-58

Kapitola 57 – Nový plamen

Na noční scéně města kvetla a zdobila ji nádherná světla, jejich třpyt přebíjel nemnohé hvězdy roztroušené po inkoustové obloze nahoře. Kde nakonec existuje skutečné nebe? V nebi nebo na zemi?

Řady luxusních aut parkovaly vedle sebe. Nebyla to automobilová šou, ale impresivní parkoviště jednoho známého nočního klubu ve městě S. Vchod do nočního klubu v garáži vedl do dlouhé chodby. Klub nevyžadoval žádnou členskou kartu, ale i kdyby člověk měl přes 100 milionů, stejně nebylo možné do toho klubu vkročit.

Když člověk prošel chodbou, křišťálový výtah vyvezl pár vyvolených do 9. patra. Hudba na tom poschodí byla ohlušující, její moc probodávala ušní bubínky. Vzduch byl prosycený extravagantními, značkovými parfémy. Nádherné dívky pohazovaly vlasy, jak se procházely po tanečním parketu a ukazovaly své mladistvé kouzlo; sladce vonící pot jim stékal po těle, jak tancovaly. Světla ve stinné místnosti problikávala, odrážela se od křišťálových skleniček s vínem a šampaňským a proměňovalo je na čarovné barvy.

Stranou luxusního tanečního parketu bylo schodiště vedoucí do dalšího patra. Momentálně u toho schodiště stála řada černě oděných osobních strážců. Všichni strážci byli vysocí a silní, a to lidem naznačovalo, že na tom podlaží byli velmi vlivní lidé.

Manažer nočního klubu osobně vedl skupinu pohledných mužů a krásných žen kolem strážců a nahoru po schodišti. Na širokém, vínovém divanu seděl atraktivní muž. Knoflíky jeho tmavě modrého, na míru ušitého obleku byly rozepnuté a odhalovaly jeho svalnatou hruď. V levé ruce měl napůl vykouřený doutník, v pravé ruce sklenici červeného vína.

„Pane Charlesi, všichni tohle jsou naši nováčci. Ujišťuji vás, že jsou nejlepší, co tu máme.” Manažer dovedl skupinu na patro. Skupina mužů a žen stála v řadě a čekala, až si je vybere.

Charles potáhl ze svého doutníku a vyfoukl obláček kouře. Pak upil ze sklenice vína a jeho pohled se prohnal zleva doprava, jak se díval na řadu lidí před sebou. Ženy... Momentálně žádnou nechtěl. Co se týkalo mužů... Tenhle byl příliš zženštilý. Tenhle byl příliš útlý a krátký. Zůstal jenom jeden, jeho čisté, pohledné vzezření aspoň lahodilo očím.

„Dneska... nejdu domů, dokud se neopiju. Budu se bavit, co srdce ráčí.” Charles vrávoravě vstal. Došel k mladému muži s čistým a pohledným vzhledem. Přimhouřil oči a prstem mu zvedl bradu. Jak vyfoukl plnou pusu dýmu, zeptal se: „Jak se jmenuješ?”

„Pane, jmenuju se Li Quan,” odpověděl mladý muž tiše.

Charles se usmál, vtáhl Li Quana do náruče a políbil ho. „Li Quan, velmi dobře. Ach... Máš velmi pěkné jméno. Zní to celkem podobně jako Tang Feng. Chceš být se mnou?”

„Ano, chci s vámi být, pane,” odpověděl mladý muž a nebyl přitom schopen skrýt nadšení. Všichni věděli, že Charles byl bohatý. Navíc neměl žádné zvláštní koníčky a byl pohledný a elegantní.

Charles se jenom mírně zamračil. Li Quanova odpověď byla příliš rychlá a neměla v sobě ani ždibec humoru toho člověka.

Zapomeň na to. Aspoň byl mladý a měl dobrou postavu. I jeho vzhled byl celkem příjemný; použít ho na zahřátí postele bude stačit.

Zapomene na Tang Fenga, ujistil se Charles. Tang Feng byl přece jenom zapomenutá druhořadá hvězda, jenom muž, s kterým měl dohodu na jeden měsíc. On, Charles, byl muž, co se nikdy neohlížel za svými minulými milenci.

Nedělal to dřív a nedělal to ani teď a nebude to dělat ani v budoucnu.

Charles se zasmál a sešel ze schodů s paží kolem mladého muže. „Pojď se mnou domů!”

Teď už měl být Tang Feng z jeho domu pryč. Dneska v noci se pobaví s tímhle mladým mužem v Tang Fengově pokoji! Zbaví se z pokoje každé trošky přetrvávající vůně toho muže. Každou trošičku, až nezůstane vůbec nic.

Za dvě hodiny Charles toho mladého muže vykopl ze svého domu. Jeho podřízený toho muže, který v místnosti nesetrval ani deset minut, zavezl zpět do klubu.

„Zatraceně...” Charles se žalostně zhroutil na postel v prázdném pokoji. Zabalil si hlavu do pokrývky, co pořád ještě nesla stopy po vůni toho muže. Sroloval přikrývky a vzal si je do náručí a celou dobu přitom mumlal. Nakonec šel spát.

Kapitola 58 – Cesta do práce s předsedou

Poté, co Tang Feng pohodlně spal v domě Lu Tianchena, probudil se extra brzy. Nebylo by dobré, kdyby spal příliš dlouho a Lu Tianchen si myslel, že se ho znovu snaží „svést”. Ačkoli byl Lu Tianchen pohledný a žádoucí mládenec, nebyl jediný na světě. Nápodobně na světě existovali muži, co byli ještě pozoruhodnější než Lu Tianchen.

Tang Feng neměl ve zvyku se trýznit, ani neměl ve zvyku dovolit ostatním, aby jej využívali.

Když se Tang Feng rychle opláchl, sešel dolů do obýváku. Zdálo se, že se Lu Tianchen zrovna probudil. Momentálně seděl u jídelního stolu a prohlížel hromádku novin a časopisů.

Když Tang Feng vešel, Lu Tianchen vzhlédl a poctil jej jediným slovem: „Sednout.”

„Předsedo Lu, kdy pojedeme na ubytovnu?” Tang Feng se podíval z okna na osobní strážce venku. „Pokud mi dáte klíč a řeknete mi adresu, tak tam můžu jít sám.”

Lu Tianchen neodpověděl. Prstem poklepal na bílý jídelní stůl, naznačil Tang Fengovi, aby se posadil.

Sluha rychle přinesl dvě snídaně. Káva obzvláště pěkně voněla. Jelikož ho šéf pozval na snídani, pak si to jako zaměstnanec mohl stejně tak užít. Tang Feng si vzal časopis a začal jím listovat a v tichosti si vychutnával snídani.

Když Lu Tianchen dojedl, otřel si ústa ubrouskem. Přišel sluha a odklidil nádobí.

„Pojďme.” Lu Tianchen vstal.

„Tak já si dojdu pro kufr.”

„Není třeba.” Lu Tianchen se otočil a nakráčel ke vchodovým dveřím. „Nejdřív jedeme do firmy vyřídit pár věcí.”

Jakých věcí? Tang Feng se zamračil a rozhlédl se nalevo a napravo, ale stejně Lu Tianchena nakonec následoval. Zíral na muže, co kráčel před ním, a vzlínala v něm touha nakopat ho do zadku.

Momentálně mohl akorát vymýšlet, jak se s Lu Tianchenem vypořádá. Ale jeho cílem bylo zařídit, že se všechny jeho metody v budoucnu využijí.




Tang Feng a Lu Tianchen jeli spolu do Tianchen Group. Tang Feng neměl v plánu jít dovnitř odděleně v jinou dobu. Bylo normální, aby zaměstnanec šel se svým šéfem. Kdyby se naschvál rozdělili, tak by si to ostatní akorát špatně vyložili. Tang Feng byl poctivý muž; neměl nic, co by musel skrývat.

Ale i tak jak kráčeli halou k výtahu, co používali výhradně vysoce postavení výkonní vedoucí, lidé si nemohli pomoct a věnovali jim pár zvědavých pohledů.

Od té doby, co ti dva odjeli z vily, spolu nepromluvili jediné slůvko. Jelikož neměli žádné společné zájmy, ani jeden z nich necítil potřebu začínat konverzaci. Kdyby ji začali, pravděpodobně by jim oběma bylo trapně a nepříjemně.

Výtah se zastavil a Lu Tianchen vystoupil jako první, Tang Feng jej hned následoval. Nebylo to poprvé, co přišel do Tianchen Group; už tu byl párkrát předtím s Charlesem. Ale tehdy navštívil jedině Charlesovu kancelář; ještě neměl to „privilegium” vstoupit do Lu Tianchenovi kanceláře.

Bylo to poprvé, co vstoupil do předsedovy kanceláře.

Rozvržení Lu Tianchenovi kanceláře se tak nějak podobalo Charlesově kanceláři, až na to, že to bylo mnohem prostější. Okna od podlahy až ke stropu za stolem nabízela široký, rozlehlý výhled na město. Celá kancelář byla uvolňující a útulná, a přesto také luxusní a impozantní.

„Sedni si.” Lu Tianchen nakráčel přímo ke svému křeslu a posadil se. Tang Feng přešel k místu naproti němu.

Lu Tianchen ze zásuvky vytáhl složku a předal ji Tang Fengovi. „Tohle je tvoje nastávající pracovní rozvržení. Podívej se na to.” Lu Tianchen se pak otočil a promluvil do telefonu: „Mary, přines dvě kávy.”

Tang Feng se probral dokumenty ve složce. Jeho rozvržení na pár dalších týdnů bylo celkem snadné. Měl hlavně dvě práce. Jedna bylo účastnit se natáčení „Milence snů” a druhá bylo přidat se k programu, do kterého se dostal s Charlesovou pomocí: „Výcvik Skutečné hvězdy”. Kromě těhle dvou měl také pár fotoreportáží pro pár časopisů.

„Předsedo Lu, máme nějaké novinky ohledně filmu režiséra Li Weie?” V tomto okamžiku to bylo to, co Tang Fenga zajímalo nejvíce.

Lu Tianchenova sekretářka otevřela dveře a přinesla dva šálky kávy. „Pořád jednáme s režisérem. Neboj se, nebudu do práce tahat osobní pocity. Musíš jen uspět ve své práci.”

Tang Feng přikývl. K tomu neměl žádné stížnosti.

„Jelikož dneska nemáš nic na práci, prostě zůstaň tady.” Lu Tianchen ukázal na knihovnu v místnosti. „Knížky, počítač, můžeš použít, co chceš.”

„Předsedo Lu, a co ubytovna...” Nehodlal tady Tang Fenga nechat sedět celý den, že ne?

Lu Tianchen shlédl na dokumenty před sebou. „Neobtěžuj mě.”

Tang Feng mu pod stolem potají ukázal prostředník.
------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>