Kapitola 1
Rourke se trochu cítil, jako kdyby byl mimo své tělo. Duch, co chodil temným, pohádkovým městem. Země na nebi a malá světýlka provlečená stromy jeho fantazii akorát dodávala. Ale ta papírově tenká senzace jeho těla nebyla předstíraná. Byl divák. Zachri se ho dotkl na kůži a jeho hlas mu v uších přišel vzdálený.
Ale byl klidný. Vyrovnaný a kontrolovaný jako vždy.
Nemohl příliš přemýšlet o léku a lži jeho matky. Toto dilema se míhalo sem a tam jako nechtěný pták oknem. Pronásledoval jej kolem, převrhával nábytek, vypouštěl ho ven. A nedokázal okno zavřít, než mu ten zatrolený pták vletěl zpět dovnitř.