Kapitola 10 2/2
Lokace byla hlučná a chaotická. Pět maskérek a další tři asistentky horečnatě pobíhaly kolem... upravit její tvář... učesat jí, všude vane písek... světla ještě nejsou hotová... můžete prosím smést písek z modelčiných nohou...
„Lidi, ještě tři minuty, slunce co nevidět zapadne, potom už nebudeme moct dál fotit,” zakřičel jsem na svůj tým, zatímco jsem se díval na jasně barevné hodinky Casio na svém zápěstí.
P'Pun byl zaneprázdněný, ne moc blízko, ani moc daleko ode mě. V duchu jsem odhadl zbývající čas a dřepl jsem si. Jak jsem sledoval slunce klesat blíž a blíž k obzoru klidného oceánu, závan mořského vánku hnal po obloze dlouhý, řídký mrak. Oranžovo rudá obloha vypadala plamenně, ale také pustě, prázdně...