Kapitola 6
Lan se převalil na bok, aby mohl pozorovat Hüiovu tvář, jak dřímal. Z hlubin zoufalství do výšek štěstí byl závratný výstup jen během několika hodin. Po celém dni hrůzy poté, co se rozsvítila její lucerna, Lan'xiu začal večer s nadějí v nic jiného než milosrdně rychlou smrt. Teď se zdálo, že se pro něj nebesa vyjasnila a zářilo na něj štěstí, které ještě nezažil.
Nechat se držet v Hüiových silných pažích a nechat se líbat, až se s ním točil celý svět, cítit to mocné svalnaté tělo, jak jej tiskne do matrace, to byly věci, o kterých jenom snil, a jeho sny byly jen bledou náhražkou toho, jak dopadla skutečnost.