TS - kapitola 31-32

~ Protože dneska to bude dlouhá noc... ~

Kapitola 31 - Kdo by s vámi chtěl jet (2)

Za oknem se proplétaly hromy s blesky. Do studeného čelního okna jedna po druhé narážely kapky velké jako fazole. Bylo teprve odpoledne, ale obloha vypadala tak tmavě, že to vypadalo, že se blíží apokalypsa.

Tang Feng se s hlavou opřenou o ruce díval z okna na deštěm smáčené město. Do tváře mu spadly uvolněné pramínky černých vlasů, co vypadaly obzvláště hebce. Kvůli elegantnímu oblouku jeho brady a krku působil jako hrdá, černá labuť.

TS - kapitola 28-30

Kapitola 28 – Zkouška v líbání

Kvůli té Tang Fengově nečekané odpovědi Ge Chen, co stál stranou, zamrzl šokem. Úkosem se po něm podíval, v jeho očích byla vidět výtka, ale také radost, jako kdyby říkal: „Jsi hanba všech Číňanů.”

Ale Tang Feng si to nemyslel. V každém případě řekl pravdu. Prostě neměl rád lidi jako Ge Chen, co se před cizími celebritami klaněli až k zemi. Neměl rád ani Gina, takže ta slova z něj vyšla přirozeně. Jelikož ho Gino rád slovně zesměšňoval, Tang Feng neváhal zesměšňovat ho na oplátku a často to vedlo k tomu, že Gino neměl slov.

TS - kapitola 26-27

Kapitola 26 – Konkurs (2)

Ve výtahu byli další hoteloví hosté. To zabránilo tomu, aby ti dva zůstali o samotě a také aby cítili potřebu mluvit a začít trapnou konverzaci.

První patro... druhé patro... třetí patro... výtah pomalu stoupal.

Tang Feng si v duchu opakoval informace o Ge Chenovi: 24 let, debutoval ve stejné idolové skupině jako on, o tři roky později debutoval sólo, zahrál si hlavní roli ve svém prvním filmu, toho samého roku vyhrál ocenění Nejlepšího začínajícího herce, a později vyhrál mnoho ocenění typu Nováček s nejslibnější budoucností a Nejoblíbenější herec.

TS - kapitola 24-25

Kapitola 24 – Vylož své karty

Výsledek té jedné věty Tang Feng rychle olitoval. Ge Chen a Lu Tianchen se jasně scházeli potají a pravděpodobně nebylo moc lidí, co by vědělo, že spolu měli aférku. Ačkoli teď při tom jediném přeřeknutí, kdy se Ge Chena snažil odpálkovat, mu to vyklouzlo. Pokud to Ge Chen řekne Lu Tianchenovi, zapíše si ho předseda Lu na černou listinu nebo se ho zbaví, aby to ututlal?

Když se vrátil do společnosti, Ge Chen a Su Qicheng se zrovna připravovali k odchodu. Oblíbená hvězda se už převlékla, ale proč to pořád byla bílá? Jak se Su Qicheng podíval po Tang Fengovi, v jeho pohledu bylo znát pokárání. Ti dva odešli, aniž by se s Tang Fengem rozloučili.

TS - kapitola 22-23

Kapitola 22

Charles poletoval po banketu jako motýl. Jeho kouzlo a humor přitahovaly početný dav mužů a žen, z nichž mnoho bylo ve společnosti význačnými osobnostmi. Mnozí z nich také přirozeně vychovávali hvězdy na zábavní scéně. Pro případ, že by se Tang Feng v tom davu udusil, od Charlesa pomalu ustoupil.

Se sklenkou šampaňského v ruce zamířil k balkónu. Noční vánek mu vál kolem tváře jako neviditelný šifón a přidával večeru nádech záhadnosti.

TS - kapitola 20-21

Kapitola 20

Ať Tang Feng chtěl nebo ne, Charles ho vzal za ruku a táhl ho k Lu Tianchenovi a Su Qichengovi. Dobrá, možná to bylo kvůli tomu, že tenhle džentlmenský mafián spatřil režiséra Li Weie a jeho manželku, jak stojí s nimi, ale nebylo to tak, že by se s nimi vybavovali napořád. Přispěchat tam teď jim nevynese žádnou výhodu.

Tang Feng na usmívajícího Charlese chviličku zahlížel. Tenhle chlápek... na tenhle banket ho nepřivedl jen kvůli tomu, aby měl šanci setkat se s režisérem Li Weiem. Přišel také proto, aby si dopřál dobrou šou. Takový příšerný charakter. Lidi jako on jsou všichni na nic.

TS - kapitola 18-19

Kapitola 18

Tang Feng dokonce ani ve svém předchozím životě nikdy nepracoval v čínském zábavním průmyslu, ale naštěstí znal pár přátel, co pracovali. Když se sešli, příležitostně poslouchal, jak mluvili o posledních pomluvách a zprávách. V porovnání s americkým mnohem komerčním podnikáním bylo v Číně mnohem obtížnější vyniknout, pokud člověk nevystudoval elitní uměleckou školu jako Beiying, Zhongxi nebo Shangxi.

Důvodem v podstatě byl postoj ostatních lidí. Prostě pro ně bylo snadnější přijmout umělce, co si prošli podobnými uměleckými školami jako oni. Dva zaměstnanci, co vystudovali stejnou školu, budou mít k sobě přirozeně blíž prostě proto, že pocházejí ze stejné školy. Už jenom tím se vzdálenost mezi nimi zmenší. Nejenom že průmysl o takových elitních umělcích pěkně smýšlel, ale umělci měli přístup k prostředkům, ke kterým se ostatní nedostali, jako třeba informace z těch řečených slavných škol.

TS - kapitola 16-17

Kapitola 16

„Nejdřív mi dovol ti říct o své současné situaci. Propustili mě z nemocnice a některé vzpomínky mi pořád ještě chybí, takže od tebe budu potřebovat spoustu pomoci, abych se vyhnul nedorozuměním.” Tang Feng sedící u jídelního stolu usrkával ze své kávy a pokýval k peru a papíru vedle sebe.

Ačkoli Xiao Yu byla ve svých manažerských povinnostech stále nováčkem, naštěstí je měla v plánu vykonávat ze všech svých sil.

Seděla zpříma a pak ze své aktovky vytáhla dokument. „Momentálně toho není moc naplánováno. Hlavním bodem je, že budeš muset dokončit ten film, na kterém jsi pracoval s Ge Chenem. <The Fashion Gentleman>. Naše a ta druhá společnost to už prodiskutovaly a vzhledem k tomu, že film už je z větší části natočený, můžeš svoje scény prostě dodělat sám.”

TS - kapitola 14-15

Kapitola 14 – Snášení se

„Výcvikové lekce Skutečné Hvězdy”. Když Tang Feng poprvé uslyšel tohle hloupé jméno, skoro se nahlas rozesmál. Hned z kraje dokázal říct, že to hloupé jméno vymysleli předsedové společnosti, aby vytvořili kontakt. Pokud by se hvězdy daly prostě jen tak vycvičit, pak by po celém světě byly superstar.

A jak odhadoval, tato výcviková lekce byla vskutku výsledkem týmové práce těch dvou společností. Dostalo se jí dostatek propagace, financování a prostředků. Dokud měl člověk schopnost a dostal šanci se toho účastnit, nehledě na to, jestli to byl neznámý začátečník nebo překonaná celebrita jako Tang Feng, mohlo se to prokázat zlatou příležitostí.

TS - kapitola 12-13

Kapitola 12 – Ge Chen

Pokud byly v budově dvě podlaží vyhrazená pro jídlo, pak tam přirozeně bylo i místo k zábavě a volnému času. Jelikož kulečník byl koníček oblíbený mezi mnoha muži, bylo jisté, že tam budou stoly na kulečník.

Ačkoli Tang Feng chtěl Lu Tianchenovi uštědřit lekci, první zápas byl bohužel mezi Charlesem a Lu Tianchenem. Samozřejmě! Jako přežitý idol bez moci nebo postavení, co jiného mohl čekat než roli diváka? Ačkoli ve vší upřímnosti ani jeden z těch dvou mužů nebyl odborník, jen Charles se zdál trochu víc navyklý tomuto sportu, neboť vyrostl v zahraničí.

TS - kapitola 10-11

Kapitola 10 – Lu Tianchen (část 1)

Tian Chen Group měla vlastní kantýnu. Byla neuvěřitelně velká, zabírala celkem dvě podlaží. Jedno patro bylo vyhrazené pro obyčejné zaměstnance a druhé bylo vyhrazené pro oslavy a zvláštní události.

Bylo kolem poledne, doba, kdy většina lidí zrovna dokončila své ranní povinnosti. Celkem dost lidí se rozhodlo objednat si jídlo v restauraci. Nebylo tu stálé menu a restaurace byla rozdělená na dvě části. Jedním byl bufetová zóna, kde byla k mání široká škála jídla od západního po východní, a pro zaměstnance bylo zdarma. Firma neposkytovala jedině alkohol; káva a obyčejné nápoje tu byly.

TS - kapitola 7-9

~ Na oslavu 100. liku na FB. ~

Kapitola 7 – Charles (1)

Když Tang Feng pohlédl na trojmístnou částku na svém spořícím účtě, neměl co říct. Vypadá to, že předešlý majitel tohoto těla nepromarnil ani minutu, aby promrhal peníze z matčina dědictví. Není divu, že mu jeho postarší manažer řekl, že mu banka zabavila jeho dům. Tenhle spořící účet s trojmístnou částkou bylo všechno, co mu zůstalo z osobního majetku.

Tang Feng uklidil knížku zpět do stolku a než se převlékl, rychle se osprchoval. Celý šatník sestával z nádherných kousků ze značkových firem, ale upřímně nemohl vkusu předchozího majitele skládat poklony. Tang Feng si jen stěží vybral normálně vyhlížející, neutrálně barevný oděv a šel ven.

TS - kapitola 5-6

Kapitola 5 – Nová úmluva (1)

Muž, pobavený Tang Fengovým výrazem naprosté nevíry, zvedl hlavu a nahlas se zasmál.

„Tang Fengu, vážně jsi Tang Feng? Podle mě jsi neztratil paměť, ale spíš ses změnil na naprosto jiného člověka.” Muž prodloužil svůj pohled, zíral na Tang Fenga, co seděl proti němu, intenzivníma, hodnotícíma očima. „Jenom měsíc jsem tě neviděl a mám z tebe úplně jiný dojem.”

„Ztratil jsem paměť, takže si nepamatuju, jaký byl Tang Feng v minulosti.” Tang Feng bez citu pokrčil rameny a přirozeně odpověděl: „Ani nemluvě o tom, že když jsem sklouzl hrobníkovi z lopaty, je to jako kdybych ze sebe setřásl vrstvu kůže. Po takové zkušenosti by se více či méně změnil každý.”

TS - kapitola 1-4

Kapitola 1 - Znovuzrození

Mezinárodní hvězda Fiennes Tang, 37 let, zemřel na srdeční příhodu.

…

…

Pokud už byl mrtev, tak co bylo tohle za situaci?

DS - kapitola 22 (konec)

Kapitola 22

Továrny a hutě ve městě Kopa na bezchybnou modrou oblohu chrlily kouř.

Jak jsem stoupal do kopce, slunce mi pražilo do zad. Po týhle cestě jsem šel už tisíckrát, ale teď to byl jinej pocit. Měl jsem pocit, jako kdybych byl cizinec. Moje nohy si tu cestu pamatovaly, ale bylo to, jako kdyby to všechno moje oči viděly poprvý.

Na boty se mi lepila rudá hlína. Bylo víc horko, než jsem si pamatoval. Košile se mi potem lepila na záda, jak mi pot tekl po páteři.

DS - kapitola 21

Kapitola 21

Zaječel jsem.

Byl jsem v místnosti s problikávajícíma světlama, s pouty a s Kai-Renem, co stál přímo přede mnou. Neměl na sobě svoji masku. Jak na mě zíral, přimhouřil svoje žlutý oči.

Vzpíral jsem se, i když jsem věděl, že to je zbytečný. Ruce jsem měl připoutaný nad hlavou. Kolem kotníků jsem měl řemínky, co mi je držely od sebe.

„Ne!” prosil jsem a svíjel se. „Řekl, že to neuděláš! Řekl, že to neuděláš!”

Kai-Ren zasyčel. „Ty to nechápeš, Bray-dee. Ty neposloucháš.”

„Budu poslouchat. Budu poslouchat!” Ale věděl jsem, že to ve skutečnosti nemyslel.

DS - kapitola 20

Kapitola 20

Otevřel jsem oči do slunečního světla. „Kde to jsme?”

Cam se na mě usmál. „Nemám ponětí. Ale je to v pohodě.”

Kurva. Já to tu znal. Seděli jsme na plácku červený hlíny posetý trsy zakrslý trávy. Zhruba padesát metrů od nás vřeštěli kakaduové v aleji stromů na břehu řeky. Podél břehu na východ a kolem zákrutu a uvidíte tovární komíny. Uvidíte kouř, co z nich stoupá, a uslyšíte mlácení kovu o kov, jak se rozléhalo městem a drnčelo zdmi buňkových chatrčí.

DS - kapitola 19

~ Tahle kapitola je drsná, a tím myslím nechutně drsná... Chudinka Brady! ~

Kapitola 19

Světla na ošetřovně byly ztlumený, ale bylo to jedno z mála míst na Defenderu 3, kde neblikaly rudě. Na ošetřovně to prostě nejde. Doktoři jsou pod dost velkým stresem, aby to nepodělali. Nepotřebovali rudý impulzy a alarm, když byli po lokty v něčích střevech.

Doktor mě namanévroval na lehátko.

„Kurva.” Roztřeseně jsem se nadechl a sledoval jsem, jak Doktor obezřetně odpáčil moje prsty z jeho ramene. „Byl v mý hlavě, Doktore, v mý posraný hlavě.”

Doktor mě svojí velkou, hranatou rukou podrbal po hlavě. „Rushton?”

DS - kapitola 18

Kapitola 18

Když Kai-Ren přišel, stalo se to rychle.

Myslel jsem si, že máme pořád čas. Mýlil jsem se.

Nebyl to sen a to na tom bylo to nejhorší.

Byli jsme ve sprše, dotýkali se, ochutnávali se, oba dva jsme byli tam a v tom okamžiku. Jenom my, jenom ten pocit padající vody na naší kůži, jenom zvuk našeho dýchání, naše steny, ty tichý, naléhavý zvuky, co jsme vydávali. Jenom my, jako kdyby se nám nějak podařilo nechat všechnu tu zkurvenou batožinu ve vedlejší místnosti.

DS - Kapitola 17

~ Tohle varování si nemůžu odpustit. Tahle kapitola je drsná. Dojde na TO, takže pokud je tu stále ještě nějaký otrlý ne-yaoista, tak by měl tuhle kapitolu přeskočit. ~

Kapitola 17

Moje první procházka UV komorou po týdnech.

Svoji uniformu jsem nechal na hromadě u dveří a nasadil si brýle. Jak jsem se rozhlížel kolem, mrkal jsem za zakouřenými skly. Ježíši, dokonce i důstojnická UV komora byla pěknější než naše. Naše smrděla po potu a rzi a čpavku. Tahle vůbec nesmrděla. A taky žádná zářivka nebyla rozbitá, takže vás nebolela hlava z problikávajícího světla.

Mžoural jsem na časovač na stěně. Patnáct minut už kleslo na dvanáct, zatímco jsem zažíval, jak velká tahle komora je. Možná že s tím pocitem otevřenýho prostoru mělo co dělat i to, že jsem po nakreslených čárách nechodil s dvaceti dalšíma chlapama jenom ve spoďárech. Byli jsme tu jenom Cam a já. Drželi jsme si odstup. Smysl pobytu v UV komoře bylo odhalit světlu co nejvíc kůže.

Pomalu jsem se otáčel dokola s rukama rozpaženýma, hltal jsem slunce a teplo.

DS - Kapitola 16

Kapitola 16

Cam a já jsme spolu nemluvili. Teda ne nahlas. A já jsem se ze všech sil snažil ignorovat ten soucit, co z něj vycházel ve vlnách a hrozil, že mě utopí. Trápil jsem se a on mi chtěl pomoct. No, do prdele s ním. Nepotřeboval jsem jeho soucit.

Skoro celej následující den jsem ležel v posteli, stočenej na boku, aby se ke mně nemohl dostat příliš blízko. Už tak bylo špatný, jak měl ruku položenou na mým rameni, aby si reguloval tep, protože se mi jeho dotyk až příliš líbil. Chtěl jsem to a potřeboval jsem to, ale ne se všema těma hovadinama, co byly do toho balíčku zahrnutý. Pokud mě chtěl vykouřit, bylo by to v pohodě. Pokud si chtěl zašukat, bylo by to v pohodě. Ale on chtěl pomoct.

DS - kapitola 15

Kapitola 15

Nemůžete schovat tajemství před chlápkem, co vám čte myšlenky.

Ale můžete to zkusit.

„Jsi v pohodě, Brady?” Cam prstem kreslil neviditelný vzorek na poškrábaným povrchu stolu.

Sledoval jsem jeho ruku a přemýšlel, jestli se chtěl natáhnout a dotknout se mě, ale vzpomněl si, že jsme na veřejnosti.

„Vyděsils mě, LT,” řekl jsem mu a cpal si do pusy hrachovou kaši.

DS - kapitola 14

Kapitola 14

Na určitý úrovni jsem byl asi šťastnej nebo nejblíž štěstí, jak jsem ve vesmíru byl. Bylo to divný. Nevydrží to – Kai-Ren přicházel – ale byla skoro úleva to vědět. Tím pádem nemusím čekat, až na to dojde, protože jsem věděl, že to teď bude každým dnem. Cam a já jsme neměli budoucnost, nikdo neměl budoucnost, ale měli jsme teď. Nemusel jsem zadržovat dech. Mohl jsem zbytek svýho života strávit pojídáním důstojnických přídělů, ležením na skutečný posteli a čekáním, až skončí svět.

Cam a já jsme leželi tvářema k sobě. Natáhl se a dotkl se mě na tváři. „Dlouho jsem byl vyděšenej a pak jsem byl osamělej.”

DS - kapitola 13

Kapitola 13

Světla měly naběhnout v 0600 jako každý jiný ráno, ale dneska ne. Myslel jsem si, že jsem nespal, ale asi jsem musel, protože když světla v 0415 zazářily, chvíli mýmu mozku trvalo, než se vzpamatoval. Na vteřinu jsem nevěděl, kde to jsem nebo co se děje, a byla to ta nejdelší vteřina na světě. A pak jsem měl tvář přímo v tý svý. A byla mírně pobavená a mírně znechucená, a já jsem ji matně rozeznal z mýho nájezdu na chodbě dřív tu noc.

„Zkulturni se, rekrute.”

DS - kapitola 12

~ Chris na scénu! ~

Kapitola 12

Měl jsem být na dobrým místě, když jsem usnul v Camově náručí a s hlavou pod jeho bradou. Byl teplý a cítil jsem se tak bezpečně. Nemělo se mi stýskat po domově, když mě Cam držel, ale stejně mi to prosáklo do snu, když byla moje obrana dole.

Ale možná jsem to věděl. Možná jsem cítil, že už je konec.

Tý noci se mi zdálo o Kopě. Ležel jsem ve svý posteli a zíral jsem z okna na hvězdy.

DS - kapitola 11

Kapitola 11

Bylo uprostřed noci a já se nudil. Cam usnul při sledování Sráčů – další čtyři od večerky; na stanici teď začne být těsno – a já jsem ho zakryl dekou a chvíli ho sledoval. Nezajímal jsem se o provoz na stanici. Nebyl jsem pilot. Nezajímalo mě je sledovat, jak pomalu manévrují na Vnějším Okruhu, dokud se nedostali do přistávacího zámku. Nedokázal jsem říct rozdíl mezi dobrým dokováním a špatným dokováním, i když se mi to Cam snažil vysvětlit. Byl tam jeden Sráč, co byl tak mimo lajnu, že to pilot vzal na novej doběh, ale všechno ostatní mi přišlo stejný.

DS - kapitola 10

Kapitola 10

Doktor věděl o všech mých tajemstvích. Dokonce věděl i o tý události ve sprchách s Wadem, protože jsem na přednášky přišel pozdě a on mě potom rozcupoval na kousíčky. „Čekal jsem od tebe víc, Garrette,” zavrčel, „riskoval jsem vlastní krk, abych tě hodil do lékařskýho proudu, abys nemusel každou zkurvenou hodinu zbytku svýho přirozenýho života běhat kolečka, a ty se mi odvděčíš tím, že přijdeš pozdě? Kdo si kruci myslíš, že jsi?” 

DS - kapitola 9

Kapitola 9

Měl jsem pocit, jako že sním, když mě Cam vedl ke sprše. Měl jsem pocit, jako by moje mysl byla deset kroků za mým tělem. Myslel jsem si, že mě za chvíli dostihne a vyjádří námitku, ale nic.

Dělal jsem to, protože jsem si myslel, že už jsme mrtví.

Dělal jsem to, protože pokud bychom to neudělali, zase nás brzy rozdělí, až Kai-Ren naše spojení rozbije.

Ať mezi námi bylo cokoli, chtěl jsem tolik, kolik jsem jen dokázal popadnout.

DS - kapitola 8

Kapitola 8

Nevím, jestli to bylo tím divným momentem, co jsme spolu uprostřed noci sdíleli, ale následujícího dne byl Cam silnější. Když ho velitel Leonski přišel vyslechnout, jen párkrát musel přitlačit svoji dlaň na mojí. Já jsem v tichosti stál s očima na svých botách a předstíral, že aktivně neposlouchám.

„Jsi pro tuto stanici a muže na ní hrozba?” vyštěkl velitel Leonski.

„Ne, pane.”

Dva ozbrojení mariňáci u dveří nám řekli, že velitel nenechává nic náhodě.

DS - kapitola 7

Kapitola 7

Další den našeho společnýho vězení a byl jsem zralej lízt po stěnách. Sdílet pokoj s Rushtonem bylo dost špatný. Sdílet postel bylo mučení na úplně jiný úrovni.

„Už toho mám dost!” řekl jsem a odvrátil se.

Ale Rushton byl přímo tam jako vždycky. Hned kurva vedle mě, jeho prsty kolem mýho zápěstí.

Ještě nikdy v životě jsem tak moc nechtěl být zpět v kasárnách. Do hajzlu s touhle velkou místností s velkou postelí a koupelnou a závratným výhledem na stříbrný hvězdy třpytící se v černotě. Nezajímalo mě to, kurva. Vraťte mi můj úzkej kavalec a O'Sheanovo chrápání. Tohle bylo víc než klaustrofóbie.

DS - kapitola 6

Kapitola 6

Příští den bylo evakuační cvičení. Doktor si přišel posedět se mnou a s Rushtonem a poslouchali jsme sirény. Stanice jako Defender 3 se teoreticky dala plně evakuovat za dvacet osm minut za předpokladu, že bychom měli dost Sráčů, což nikdy není, a za předpokladu, že by nám Beztváře dopřáli dvacet osm minut, což nám nikdy nedopřejí. Defender 5 zničili za míň než deset minut a všichni se pravděpodobně udusili v okamžiku, kdy vybuchlo reaktorový jádro. A to bylo dlouho předtím. Vsadím se, že od tý doby si Beztváře vylepšili výzbroj. Vždyť jsme pro ně byli jako hmyz. Jedno plácnutí a jsme mrtví.

„Tohle je ztráta času,” řekl jsem. Ty sirény mě fakt sakra rozčilovaly. Byla to ta obvyklá pronikavá trubka: awooga, awooga, awooga. Kdyby to bylo naostro, tak u toho nebudou pouštět to doprovodný audio: „Evakuační cvičení. Dostavte se na své místo. Evakuační cvičení.”

DS - kapitola 5

Kapitola 5

„Vysvětli mi to,” zavrčel Doktor.

Držel jsem oči zavřený a snažil jsem se neposlouchat.

„Já vážně nevím, pane.” Rushton zněl nervózně. „Je to záložní systém. Nemělo se to takhle stát.”

„Proč Garrett?”

„Protože se mě dotkl holou kůží na kůži.”

K čertu s ním. Pořád jsem se ho dotýkal, pořád jsem se na něj tlačil a přál jsem si, abych ještě spal. Ne abych tu ležel a předstíral, když Rushton zatraceně dobře věděl, že nespím, a Doktor musel mít svoje pochyby.

DS - kapitola 4

Kapitola 4

Trčel jsem v izolaci následujících dvacet čtyři hodin, takže se mi nikdy nepoštěstilo vidět tu membránu vaku nataženou na konstrukci v zajištěný místnosti v inženýrství. Schlo to jako, no, skutečná kůže, řekl mi Doktor. Možná že to byla skutečná kůže. Nikdy to nebudeme vědět jistě. Evidentně to uschlo a rozpadlo se to a korvetní kapitán Chanter z toho byl pěkně naštvanej. Pořád měl ke studování krunýř, ale to nestačilo, aby vymyslel, jak to celý fungovalo.

Já jsem se v izolaci taky nudil, ale nenechal jsem to na sobě znát. Věděl jsem, že se darovanýmu koni na zuby nekouká. Četl jsem lékařský žurnály, co mi Doktor půjčil, a seděl vedle lůžka Camerona Rushtona a sledoval, jak spí. Nemysleli byste si, že člověk, co byl ve stázi, potřebuje tolik spát, ale co já sakra vím? Spal hodně.

DS - kapitola 3

Kapitola 3

Šel jsem co nejdál z centra dění, co jsem mohl, zatímco Doktor pracoval. Zavolal si k asistenci další dva doktory: kapitána Loha a nadporučíka Wagnera. Jednou jsem tyhle chlapy viděl dělat mikrochirurgii, aby přišili odťatej prst. Byli dobří. Byli to ti nejlepší chirurgové na Defenderu 3.

To pořád nevysvětlovalo, co jsem tam kruci dělal já.

Odsunul jsem se do rohu místnosti a snažil jsem se neplést se důstojníkům pod nohy.

DS - kapitola 2

Kapitola 2

Zmeškal jsem fyzickej trénink, ale nikdo si toho ani nevšiml, protože v době, kdy ohlásili večerku, už celá stanice věděla, že je Cameron Rushton zpět. V mých kasárnách se nemluvilo o ničem jiným.

„Není takovej, jak si ho lidi pamatujou,” řekl Moore, když vyšel ze sprch s ručníkem kolem pasu. „Proto to velitel Leonski neoznámí.”

„Co tím myslíš, že není takovej, jak si ho lidi pamatujou?” zeptal se Micallef. Micallef byl nováček, vyzáblej šestnáctiletej kluk s předkusem a byl nostalgicky bledej

Moore by normálně takovýho zelenáče jako Micallef ignoroval, ale úplně se třásl, aby to mohl říct. A možná se třásl na to, aby mohl Micallefa vyděsit k smrti. „Beztváře ho zničili,” řekl, naklonil se blíž k Micallefovi a ztišil hlas. „Popsali mu kůži, zelenáči! Od hlavy až po paty ho prořezali!”

DS - kapitola 1

Kapitola 1

Strašně jsem se snažil se opít.

Dal jsem si hlt Hooperovy načerno pálený whisky a nad její chutí jsem se zašklebil, a pak ten plamen. Bylo to tak drsný, že jsem ji málem vyplivl po celým rekrutačním plakátu přilepeným na zdi skladiště. Přidej se k armádě a zachraň Zemi. Kravina.

Prostě se jim na plakát nevešlo Přidej se k armádě a staň se zasraným kanónenfutrem pro mimozemšťany. Nebo Přidej se k armádě a nech se unést a zkurvit Baztvářnými nočními můrami způsoby, o jakých se ti ani nezdálo. Tím myslím, podívejte se na Camerona Rushtona.

Zrovna jsme o Cameronovi Rushtonovi mluvili. Obvykle o něm mluvíme. Je jedním z naších standardních konverzačních témat během takových nocí jako tahle. Je na třetím v místě v dost krátkým zasraným žebříčku.

Než začnete číst...

Tato stránka obsahuje odkazy na explicitní novely a další materiál yaoi ražení, takže pro zachování vlastního zdravého rozumu se držte následujících kroků...

1. Co to je yaoi? 

a) Pokud máš jasno, co tento termín obnáší, pokračuj k bodu 2.

b) Pokud nemáš úplně jasno, co tento termín obnáší, před dalším zkoumáním laskavě požádej strýčka Googla o odpověď a po patřičném seznámení pokračuj k bodu 2.

2. Zamlouvá se mi yaoi?

a)  Pokud se ti termín yaoi a cokoli, co tento žánr obnáší, nezamlouvá, laskavě odejdi (upřímně jsem překvapená, že jsi po konzultaci se strýčkem Googlem stále ještě tady), dveře jsou támhle.

b) Pokud se ti termín yaoi a cokoli, co tento žánr obnáší, zamlouvá, přijmi pozvání k bodu 3.

3. Yaoi se mi zamlouvá, kde jdou slíbené novely a další materiály. 

Pokud se ztotožňuješ s bodem 3, pak vítej a užívej plnými doušky.
V případě dočasné nebo trvalé újmy na duševním zdraví, morálce, mozku nebo čemkoli jiném způsobeném materiály zde uveřejněnými mi dovol ti skromně připomenout, že jsi byl řádně obeznámen, co toto Jablko pokušení obnáší, a byl sis vědom možných následků na své zdraví, a tudíž nenesu žádnou zodpovědnost za jakoukoli újmu.

:-D